Ženy ve válce

recenze

Na více než 450 stranách autorka rozehrává dvě časové linie:
První se Sky, Liberty, Margaux a Nicholasem za druhé světové války.
Druhou s Kat a Elliottem.
Sky se seznámila s Nicholasem, když jim bylo 10 a 11let. Prožili spolu nádherné dětství a poté se znovu potkají za války. Cítí, že k sobě něco cítí, ale kolem zuří neúprosná válka. Sky i Nicholas, které oba naučila létat její matka, také oba létají. Nicholas, tou dobou žijící v Americe, utekl do Anglie, aby mohl bojovat proti Němcům. Sky bojuje nejen s Němci, ale také s arogancí mužů a úředním šimlem, protože muži si stále myslí, že ženy i ve válce patří k plotně a nádobí... Sky a její kamarádky ze SOA se však vzepřou a snaží se každý den dokázat sobě i ostatním, že jsou plnohodnotnými členkami letky a mají sílu a vůli bojovat.
Sky však zjistí, že muž, kterého stále miluje, je zasnoubený s Margaux. Bojuje sama se sebou i na této frontě, protože se snaží na milovaného muže zapomenout...

Kat v roce 2012 náhodou zjistí, že její babička vlastní zchátralý dům v Carnwallu. Když ji babička poprosí, aby dům zkontrolovala a ona otevřela v jedné místnosti skříň plnou nádherných šatů, nestačí se divit. Ona jako restaurátorka šatů okamžitě pozná, že se jedná o kolekci šatů Christiana Diora. Ale kde se tam ty šaty vzaly? Proč jí babička nechce nic říct? Shodou okolností v tu samou dobu ji kontaktuje spisovatel Elliott a hledá Margaux Jourdanovou. A Kat poté zjistí, že toho o své babičce moc neví...
Předchozí autorčina kniha Pařížská švadlena se mi moc líbila a velmi jsem se těšila, až si budu moct přečíst tuto novinku. Musela jsem sice v knihovně dlouho čekat, ale trpělivost se vyplatila.
Čtu knihy a příběhy z války docela často, ale stále a znovu žasnu nad tím, čeho jsou lidé schopni, co dokáže lidské tělo a lidská mysl vydržet. V dnešní době hojnosti a konzumu si to nedokážeme ani představit. Lidé přišli o tolik věcí-o naději, lásku, přátelství, kamarádství, rodinu... „jen“ kvůli válce a pro výhru nad Německem. Je jedno, že někoho milujete a chcete být s ním, nejdůležitější je mise a výhra...
Několikrát se mi hrozně chtělo brečet, bylo mi moc líto zničených životů. Dralo se mi na jazyk slovo „kdyby“. Kdyby některá ze sester hledala, napsaly si... A Nicholas...
Nějak nedokážu vyjádřit pocity, které se mne zmocnily po přečtení této knihy. Na jednu stranu jsem měla velký pocit zoufalství, že čas utíká strašně rychle a stačí okamžik a vše je úplně jinak. Na druhou stranu pocit lásky, která se táhla oběma příběhy. Jen ten konec asi autorce hned tak neodpustím a stále jsem doufala, že se stane zázrak a ...
Říkám si stále, kde ty ženy vzaly tu sílu. Čelit mužům, společnosti, zákonům, odvaze... Proč nešly jednodušší cestou a spokojily se s tím co mohou a co společnost dovoluje... A jak se k nim společnost po tom všem zachovala? Četla jsem, že ani po válce nedostaly žádné peníze, protože oficiálně nebyly v armádě. Jejich země se k nim během války ani po ní nezachovaly fér a je škoda, že se o tom nemluví Tolik toho pro svou zem udělaly a stálo je to mnohem více úsilí než muže...
Holky, byly jste skvělé, děkuji za vše, co jste udělaly...

Komentáře (0)