Příběh jedenácti

recenze

Jedenáct
Chris, nebo spíš Xavier žije v Londýně. Žije v pěkném (ale neuklizeném) bytě, má práci jako noční rozhlasový moderátor, rád ostatním pomáhá, ale jen v určitých mezích...
Jednoho dne se něco (ne)stane a vznikne sled událostí, které ovlivní spoustu dalších lidí...

Námět to není špatný. To, jak se rozhodujeme v daném okamžiku, ovlivní nejen nás, ale i další lidi...
Ale... mi to přišlo strašně... násilné, nebo jak bych to řekla. Chris měl za sebou naprosto strašnou zkušenost, kterou nechce nikdo zažít. A proto se choval, jak se choval.
Ale jsou také lidi, kteří prostě nemají potřebu pomáhat. Navíc v takovém velkém městě jako Londýn... Těžko se to vysvětluje, ale ten nátlak na pomoc za každou cenu se mi prostě nelíbil. Ano, vím o sobě, že jsem cynik, ale... opravdu půjdete v noci za naprosto neznámým člověk a zeptáte se ho, jestli je v pohodě? Nebo se postavíte čtyřem chlapům? Ano, dalo se to řešit policií, ale ta výčitka na konci "nemohli jste projevit aspoň nějaký zájem?". Jako vážně? Jdu se zeptat, jestli je všechno v pořádku jo a postavte na kafe! Opravdu se tohle stává?
Příběh jako takový... vážně autor vytvořil koktavého moderátora v rádiu? Jako vážně??
Spoustu zbytečných postav (Gemma, indický prodavač a jeho dcera...) bych ještě brala, ale co ty náhledy do budoucnosti? Asi zajímavý nápad, ale úplně mi to tam nesedělo...

Pokud chtěl autor apelovat na lidi - pomoc bližnímu svému, u mne se to nějak nesetkalo s ohlasem... Xaviera stále vidím jako neskutečného smolaře, který může v soukromí udělat cokoliv, ale nikdo to neocení :(
I Mel si mohla říct kdekoliv o pomoc...

Omlouvám se, nebyla to úplně špatná kniha, ale pro mne strašně depresivní. Pořád jsem čekala, že aspoň někdo z účastníků dokáže zvrátit události a být zase šťastný...

Komentáře (0)