Zátiší, kde se vraždí

recenze

„Na vraždě je zvláštní, že bývá spáchaná často desítky let předtím, než k ní skutečně dojde,“ říkává inspektor Gamache. Naráží tím na lidskou schopnost uchovávat a nosit v sobě pocit křivdy, závist či nenávist po mnoho let, než se zlá myšlenka zhmotní ve zlý čin.

Šestasedmdesátiletou stařenku Jane Nealovou kdosi zastřelil šípem – jako Robin Hood. Jane přitom ve městečku Three Pines neměla žádné nepřátele. Vlastně tam nepřátele nemá nikdo. Three Pines je takový ten druh idylického městečka, kde se všichni zdraví a na noc nikdo nezamyká.

Vražda proto všemi otřese. Znamená to, že Jane měla nějakého nepřítele. Co komu udělala? A je vrahem někdo z dobráckých sousedů?

Je zajímavé sledovat, jak se z pohádkové vesničky obklopené javorovými lesy stává místo vyšetřování zvláštní vraždy. Autorka nehraje na šokování ani snahu znechutit čtenáře nechutnými podrobnostmi. Hezky postaru popisuje zvědavost sousedů, kteří si uvědomují, že vrahem je někdo z nich – a jak se potom zvědavost proměňuje ve strach.

Louise Pennyová staví na popisu postav a na budování výborné podzimní atmosféry (úplně cítíte jablka, skořici… i vraždu). Nikam nespěchá, je si dobře vědoma toho, kam chce čtenáře dovést.

Stylem bych knihu přirovnal ke klasickým detektivkám Agathy Christie. Ačkoliv se kniha odehrává v kanadském Quebecu, jazykem mi evokuje starou dobrou Anglii. Vlastně hned první odstavec mi připomněl Prázdné místo od Rowlingové.

Slečna Jane Nealová našla svou smrt v mlze časného nedělního rána na Den díkuvzdání. V okolí to vzbudilo značné překvapení. Smrt slečny Nealové totiž nebyla přirozená. (…) Padla s roztaženýma rukama, jako by v šustivých barevných listech dělala andělíčky.

A Zátiší je věnováno právě těmto čtenářům, milovníkům Hercula Poirota a slečny Marplové. Je to jakási pocta klasikům detektivního žánru. Vlastně mě trochu zaráží zařazení do Edice světový bestseller, protože nijak nešokuje, nebudí povyk ani neláká na hrůznou obálku. Na rozdíl například od ukřičené Vraní dívky je Zátiší klidné, tiché, děj plyne pomalu ale jistě, protože ví, že své čtenáře si najde.

Kdesi jsem četl přirovnání, že je tato kniha jako nóbl dáma, která přesně ví, kdy a jakým způsobem co říct, aby dosáhla svého. Myslím, že to je přesné.

Komentáře (0)