Zamilované královny

recenze

Dvojkniha složená z historických příběhů „Zapuzená královna“ a „Královská láska“, které vyšly dříve pod pseudonymem Anna Březinová.

V prvním příběhu se dostáváme do doby Přemysla Otakara I, který se snaží ovládnout český královský trůn. Coby ještě mladík vyhledá příbuzné své matky v Míšni, aby se načas schoval před možnými útoky při boji o královský trůn. Doba je zlá a nikdo si nemůže být jist, zda někomu nepřekáží při snaze dostat se k moci. A Přemysl za sebou nemá silné vojsko, které by ho mohlo chránit.

Přemysl se tak dostává na hrad Míšeň, kde žije Přemyslova teta s markrabětem Ottou z rodu saských Wettinů. Má s sebou jen svého přítele a sluhu Smila. Markrabě Otto si ale není jist, že je to královský syn a tak oba mladíky nechá zaměstnat ve stájích. A protože jméno Přemysl je pro místní těžké vyslovit, začnou mu říkat Otakar. Až po čase se Ottovi potvrdí, že si Přemysl nevymýšlí a je skutečně tím, kým sám říká. Ale to už je do něj zamilovaná Ottova dcera Adléta a ta dělá vše možné, aby mohla s Přemyslem být.

Nadále sledujeme Přemyslovy snahy vrátit se do Čech jako král a po různých dobrodružných peripetiích se mu to konečně podaří. Přemysl Otakar přivádí na trůn svou manželku Adlétu, která mu přivedla na svět i syna Vratislava, jeho následníka. Tím však příběh nekončí. Král se setkává s uherským králem Imrichem a naprosto mu učaruje jeho mladičká sestra Konstancie....

V druhém příběhu se posouváme v čase až do doby, kdy se Eliška Přemyslovna vydává na svou svatbu s Janem Lucemburským. Po sňatku se vrací do Čech, aby se velmi mladý Jan stal králem v cizí zemi. Sledujeme tu intriky českých pánů, snahu Jana zbavit se nálepky nezkušeného hocha i Elišku, která myslela, jak bude s manželem vládnout, ale dostává se přitom pomalu, ale jistě, do pozadí. Navíc Jan se často zdržuje mimo království a Eliška zůstává sama. I zde pak přichází na scénu krásná dívka, která králi poplete hlavu. Ale nejenom král, i Eliška navazuje vztah a ten ji má nakonec stát vše...

Pokud se na knihu podívám jako na celek, budu ji hodnotit spíše průměrně. Když se však na příběhy podívám odděleně, řekla bych, že Zapuzená královna byla o něco slabší než Královská láska. I když název a anotace napovídá, že příběh bude o Adlétě, tak je příběh spíš o Přemyslu Otakarovi. I tak je to ale zajímavé čtení. Co bych ale vytkla je, že autor se čtenáři komunikuje a vnáší do historického příběhu prvky současnosti, což bylo rušivé.

V druhém příběhu se to již nevyskytuje a je to znát. Tam se autor také víc věnuje ženské hrdince.

Dále bych uvítala na závěr nějaký dovětek, kde by autor shrnul fakta a čtenář se dozvěděl, co je v příběhu pravda a kde už je to jen autorova fikce. Celkově mohu knihu doporučit, protože se četla lehce a čtenář se rozhodně nenudí.

Komentáře (0)