Zamilována do psí duše, do britské královny a do medových párků

recenze

Od té doby, co jsem si přečetla tuto další knihu Davida Michieho, mám neodolatelnou chuť na párečky s medovou hořčicí. Tolik jsem splynula s královským Nelsonem, psa plemene corgi, který se šťastnou náhodou dostal z nešťastného dětství do šťastného života přímo u kotníků samotné královny Alžběty II.

Není vůbec nic, co by se knize dalo vyčíst, ačkoliv vím, že Davic Michie umí napsat knihy, které se mi vůbec nelíbí (Kouzelník z Lhasy to ode mě schytal). Ale Dalajlamovy kočky jsou úžasné a bezchybné, stejně tak jsem čekala, jak na mne zapůsobí pes. Nejsem milovník psů, přesto jsem do psího uvažování až na pár škobrtnutí, vplula celkem bez problémů. Velmi hezky také autor prolnul příběh zajímavými lidmi, které pes potkává v královském paláci, kdy každý nějak ovlivní jeho názory, uvažování. Také královnu tu autor vykreslil jako laskavou ženu, jasný archetyp královny jak má být, včetně jejích lidských vlastností, pochybností o sobě samé, i lidských slabostí. I když u ní jsou spíše úsměvné!

Lidský a líbezný příběh, který buddhistickou moudrost úspěšně vnesl někam, kde bychom čekali spíše zastaralou kostnatost. Nebylo by tohle hezčí, než ten věčný bulvár? Není příběh královského corgie lepší než milenecké avantýry prince Williama?

Komentáře (0)