Začíná mrtvá sezóna

recenze

Pamatujete si na knihu Přítelkyně smrti? Loni v létě se stala poměrně slušným hitem, a to navzdory tomu, že jde o poměrně morbidní dílo, které nesedne každému. Můj bratr, který měl brigádu v knihkupectví, mi popisoval, že se na ni ptal asi každý třetí zákazník. Teď vyšlo pokračování – nese název Dům smrti a je to opět parádní čtení.

Bernhard Aichner píše vražedně dobře. Krátké, leč úderné věty, nekompromisní hlavní hrdinka, která jde doslova přes mrtvoly, a do detailů vykreslená práce v pohřebním ústavu. Autor kvůli ní údajně strávil rok mezi pohřebáky!

Není se pak čemu divit, že se Přítelkyně stala jednou z neprodávanějších knih léta. Možná tomu napomohl i fakt, že se k létu ta až absurdně vražedná atmosféra výborně hodí. Problém? No big deal, nejjednodušší řešení je prostě ho zlikvidovat!

Dům smrti vychází uprostřed zimy, což tu bezstarostnou atmosféru vraždění trochu posunuje do vážnějšího podtónu, protože je ráno dlouho tma a večer se smráká už ve čtyři odpoledne. Ale jde pořád o tak výborně napsané dílo, že by byla chyba si ho nevšimnout.

Funebračka Blumová si užívá dovolenou v Řecku, když ji v časopise zaujme fotografie, která ukazuje její mrtvé tělo – naaranžované do umělecké pozice. Jsou buďto dvě možnosti – buďto někdo zná její děsivé tajemství a vyhrožuje jí, nebo měla dvojče, které zemřelo.

Blumová se tedy vydává po stopách a ty ji zavedou do odlehlého hotelu uprostřed lesů. A právě tam naplno začíná mrtvá sezóna. Nejprve v tom obrazném slova smyslu – Blumová se tam nudí, má pocit, že se ocitla na slepé stopě. Jenže pak spojení mrtvá sezóna dostane mnohem doslovnější význam a už to zase jede, stará dobrá psychopatická funebračka je zpátky a nepáře se s tím.

Knihu jsem si užíval, hlavně v závěrečné třetině, kde je hned několik překvapení a zvratů. Autor už tentokrát nevymýšlí tak originální způsoby smrti jako v Přítelkyni smrti, ale je to pořád skvělé. Mix mezi absurdní šíleností a drsným psychothrillerem.

Tahle série mi opravdu sedla. Pokud se vám líbí knihy Erika Axla Sunda, Larse Kepplera nebo pokud chcete zkusit něco trochu jiného, určitě vám knihy Bernharda Aichnera doporučuju!

Komentáře (1)

12.01.2017

mmmisulka.r

Skvělá recenze, ačkoli jsem se už do dalšího dílu pouštět nechtěla, tak jsi mě teď maličko nahlodal. Nic proti samotnému příběhu knihy, ale pro mě byl prostě nestravitelný ten styl psaní, ty úsečné věty. Byl to boj.
Možná jí dám ještě šanci. ;-)