Za války v roce 1915

recenze

Za války, 1915: U domácího krbu (2018) / MartinaF
Za války v roce 1915
Spletité osudy rodiny Hunterových pokračují v druhém díle s názvem U domácího krbu, Za války 1915. První díl jsem neměla možnost číst a vlastně jsem ani při výběru netušila, že tato kniha patří do připravované pětidílné série.

Ocitáme se na anglickém venkově v městečku Northcot. Válka je v plném proudu a naši hrdinové se s ní musí vypořádat jak nejlíp umějí.

Diana se bude vdávat za Charlese Wroughtona, ale než se stihnou vzít, Charles odchází bojovat. Plánují, že se vezmou, až se Charles vrátí. David nedbá na nebezpečí a se svým kamarádem Jumbem se na frontě ocitá v ohnisku bojích. Píše dopisy nejen domů, ale i své velké lásce Sofii a nové kamarádce Antonii. Sadie miluje koně a spolu s paní Cuthbertovou připravuje koně do války. I Sadie poznává svou první lásku. Je jí veterinář John Courcy, ale i on musí brzy do války.

V příběhu je postav opravdu hodně a každá se do války a válečné pomoci více či méně zapojí. Následky však mohou být tragické, protože sama válka je tragická.

„Mně je to jedno,“ trval na svém. „Válka je hrozná věc a zabíjet jiné lidi je vražda. A je jedno, jestli se zabíjí ve jménu vlasti.“ (str. 351)

Autorka realisticky ukázala život na venkově v období druhého roku války. Vznikají různé blahoúčelné výbory, které se snaží vojákům pomoci, nebo vojenské nemocnice pro zraněné bojovníky. I tady se našli dobrovolníci, kteří rádi pomohou člověku v nouzi.

Kniha má tři sta šedesát stran. A i když jsem se snažila, neutvořila jsem si k žádné postavě citové pouto. Možná to bylo tím, že U domácího krbu je již druhý díl a já tak nastoupila do rozjetého vlaku bez předešlé znalosti postav. Aby však čtenář nebyl úplně ztracený, na začátku knihy je rodokmen rodiny Hunterových. Přiložené informace mi hodně pomohly a v průběhu čtení jsem se k tomuto stromu neustále vracela.

Kromě osudů již zmíněné rodiny, jejich služebnictva a dalších obyvatel Northcotu se čtenář také seznamuje s útrapami války - s útrapy, které muži zažívají v zákopech, kdy je trápí hlad, zima, nemoci či nepohodlí. Autorka také zmiňuje nálety zepelínů, které pustošily Londýn, a dotýká se i válečné politiky.

Kniha byla čtivá, líbila se mi, ale bude patřit do kategorie neurazí nenadchne. Něco mi v ní chybělo. Postrádala jsem více emočních prožitků. Ztratit blízkého člověka ve válce, ale i všeobecně, je moc smutné, avšak postavy se se smrtí vyrovnaly vcelku snadno. Postavy, které se v příběhu objevily, nejsou vykresleny do hloubky. Jejich charakterové vlastnosti jsou zobrazeny jen povrchně, s malým množstvím citů.

Posledních třicet stran autorka proletěla příliš rychle. Přišlo mi, že s koncem spěchala. Místo děje zde bylo více popisu válečné situace. Románovému čtenáři to může lehce vadit, ale jiný čtenář to zase možná uvítá.

Děj snadno plyne, nečekejte tak žádná velká dramata, která by mohla narušit poklidné vyprávění. Kniha patří do odpočinkové literatury, proto titul můžu doporučit čtenářkám, ale i čtenářům, které mají rády rodinné ságy na pokračování.

Komentáře (0)

kniha Za války, 1915: U domácího krbu recenze