Z rodinné historie

recenze

Zadrátovaný svět, název faktograficky biografické knihy vydané v únoru letošního roku nakladatelstvím BizBooks. Podtitul zní Pátrání po rodinném tajemství holocaustu. Autorem je Noah Lederman, který při psaní spolupracoval nejen se svou rodinou, ale mimo jiné i s dokumenty pořízenými nadací Šoa, Červeným křížem, Centrem pro registraci obětí holocaustu a války. Velkým zdrojem informací se mu také stal památník Jad Vašem v Izraeli a desítky knih. Není proto divu, že na svém díle za poznáním, pracoval deset let. Co však znamená deset let v porovnání se skoro celou vyvražděnou rodinou?

Když jsem tento příběh slyšel poprvé, změnil se mi svět. Zmocnil se mě strach a vzrušení, asi jako badatele, který najde v podzemí ztracený kousíček nějakého pokladu a potom zjistí, že u dveří do krypty visí klíč. Představoval jsem si, co všechno může v té komoře být. (Str. 14)

Možná si řeknete, že příběhů přeživších obětí holocaustu už bylo vydáno spoustu. Ano, máte pravdu. Ale vzhledem k tomu, že spousta obětí a svědků se nachází v pokročilém stařeckém věku, je třeba zjistit co nejvíce informací dokud je to ještě možné. Protože jednou nastane čas, kdy už mezi námi nebude nikdo, kdo by si pamatoval a vyprávěl a my budeme zcela odkázáni pouze na historické prameny a dokumenty.

Zadrátovaný svět je zcela odlišný od příběhů vypovídajících svědectví té doby. Z řady vybočující ho dělá především fakt, že autor, Noah, osobně holocaust neprožil, ale přesto se ho důvěrně týká. Jeho židovští prarodiče totiž prožili a co víc - přežili - hrůzu druhé světové války, ghetta v polském Otwocku a několik koncentračních táborů. Nutno podotknout, že těmi, kteří z jejich rodin přežili, byli pouze oni dva a babiččina sestřenice. Po válce se z manželů Ledermanových stala rodina a společně s jejich dcerou a synem emigrovali do Ameriky. Je zcela pochopitelné, že o těžké minulosti se prarodičům nechtělo mluvit a všetečné otázky jejich vnuka Noaha v nich vyvolávaly vzpomínky, které nikdy nepřestaly bolet. Ale stejně jako oni se snažili o zapomnění, Noah se chtěl dozvědět co nejvíce informací o jejich minulosti a poznat rodinné kořeny.

Noah se pořád vyptával, ale bez úspěchu a pak se na konci roku 1999 stalo to, že jeho děda zemřel. Ten, který přežil koncentrační tábor. Svého dědu Noah miloval, a tak se rozhodl, že napíše dědův životopis. Babička však byla po smrti svého manžela zdrcena žalem a už to nebyla táž žena, kterou Noah znal. Tušil, že od ní se žádného vyprávění o válce nedočká.

A tak se tento mladý muž rozhodl vypravit na cestu po Evropě, pátrat po historických faktech a zjistit, čím si nejen jeho prarodiče museli během holocaustu projít. Pro zajímavost, ve svém putování navštívil mimo jiné i Českou republiku. Své nabyté informace pak Noah zmiňoval před svou babičkou, která se mu začala pomalu otevírat a po několika letech přemlouvání začala sama vyprávět…

Chtěl jsem napsat dědův životopis, ale místo toho jsem odhalil svou nevědomost. Babička přežila stejná zvěrstva jako on. (Str. 126)

Zadrátovaný svět není pouhým pátráním po rodinné historii v období holocaustu, je v první řadě o cestě za poznáním sebe samého. Noah si totiž zpočátku nepřipadal jako žid. To se však změnilo poté, co procestoval všechna místa, na kterých se v době druhé světové války nacházely stopy jeho prarodičů. Kdo by tedy čekal děsivé příběhy jako v případě některých jiných děl, bude zklamán. Noahovo vyprávění se nese v komornějším duchu, i přesto že jeho babička vypráví tak, jak si danou vzpomínku vybaví ve své dosud živé paměti. Tím, že je však pozornost soustředěna i na Noahovo komentování, čtenář několikrát ani onu vyřčenou hrůzu z úst starší ženy nepostřehne.

Příběh je pochopitelně vyprávěn Noahem a je doplněn o spoustu dialogů nejen se členy jeho rodiny, ale i různých průvodců a pamětníků. Nejedná se o klasické faktograficky biografické dílo se spoustou dat, ale spíše beletrii okořeněnou o fakta a biografii rodiny Ledermanových. Jeho čtení není snadné, neboť autor přeskakuje z jednoho místa či události do jiné a čtenář se proto na čtení musí plně koncentrovat.

Zadrátovaný svět je sestaven ze sedmatřiceti kapitol, epilogu, autorova poděkování a užitých zdrojů. V případě zdrojů je škoda, že autor nesestavil přehledný rejstřík, podle kterého by si zvědavý čtenář mohl danou knihu či webovou stránku dohledat, ale veškerá díla a odkazy sjednotil do jedné strany textu. Součástí je i fotografická příloha dobových fotografií prarodičů a jejich rodin ještě ve šťastném starém světě, ale i doby po válce.

Někoho by při čtení mohlo rušit to, že Noahova babička užívá v běžné mluvě jidiš. Hlavně proto, že tyto věty nejsou přeloženy do češtiny a tudíž neznalý čtenář nemá tušení o tom, co se říká.

Není snadné popsat charaktery postav v díle, které je biografické. V tomto případě nám v podstatě nejvíce záleží na třech lidech - Noahovi a jeho prarodičích. Víc netřeba znát. Pohled na ně je však jednostranný, očima milujícího a zvídavého vnuka. Je zcela samozřejmé, že pokud by byl příběh vyprávěn někým jiným, pohled na danou postavu by se měnil v závislosti na vztahu k němu. Z toho důvodu musí čtenář Noahovi důvěřovat.

Mě osobně na Zadrátovaném světě v první řadě zaujal jeho název a podtitul. Vyhledávám knihy s tematikou druhé světové války a holocaustu, i když při jejich čtení se ve mně pokaždé vše svírá a otáčet stránky se mi nezdá vždy snadné. Tato kniha je výpovědí mladého muže, který pátrá po svých rodinných kořenech. Již při čtení anotace jsem věděla, že budu číst něco jiného, než na co jsem u literatury tohoto žánru zvyklá. Musím uznat, že příběh rodiny Ledermanových mě zaujal tím, že i bez neustálého poukazování na všechny hrůzy, lze docílit vyprávění, které se vás určitým způsobem dotkne.

Zadrátovaný svět bych doporučila k přečtení těm, kteří tuto tematiku vyhledávají. V případě, že máte mnohé načteno, musíte se připravit na to, že nedostanete až tak moc šokující vyprávění jako v případě nějakých jiných příběhů. Zde však dostanete příběh vnuka, který nechtěl zavřít oči a nevidět tetování jeho prarodičů, ale chtěl vědět a poznat. Nejen nezáviděníhodnou minulost svých prarodičů, ale obzvláště sám sebe.

Obálka českého vydání knihy se mi v porovnání se zahraničními líbí nejvíce. Je výstižná a připraví vás na neveselé vyprávění obklopené všudy přítomnou šedí minulosti.

Komentáře (0)