Varování před lidskou lhostejností prostřednictvím dystopického románu

recenze

Modrá (2018) / monushka (374 views)
Varování před lidskou lhostejností prostřednictvím dystopického románu
Norská spisovatelka a scénáristka Maja Lunde se na české literární scéně představila pilotním románem z její environmentální tetralogie nazvaným Historie včel vydaným roku 2017 nakladatelstvím Omega. Před pár měsíci spatřil světlo světa český překlad dalšího díla této série, nesoucí pojmenování – Modrá. V Norsku byl dokonce nominován na cenu The Norwegian Bookseller´s Prize.

Ve svém debutu se Lunde zaměřila na vymírání včel a jeho následný dopad na lidskou existenci. Ve své novince svou pozornost zaměřila na vodu. Přesněji řečeno – na potenciální ohrožení nedostatkem vody v blízké budoucnosti a následné katastrofické dopady při nastání této těžko uvěřitelné situace. Umíte si vůbec představit, že voda by se jednoho dne stala nedostatkovým zbožím? Ano, je to těžko, ale když se nad tím zamyslíte, je až děsivé, jak reálné je, že by se tato vize mohla stát faktem.

V příběhu se setkáte se dvěma vypravěči obou pohlaví. Zajímavé je jistě to, že každý z nich pochází z jiné doby a země. Zatímco Signe je stařenka aktivistka žijící v roce 2017 v Norsku, David je otec od rodiny žijící o pár let později než Signe, konkrétně ve 2041 ve Francii.

Zatímco stařenka má ve svém životě ještě jedno důležité poslání, vzpomíná na dobu, kdy chtěla za každou cenu bránit ledovec, který je lidskou lhostejností zcela ničen. David je umístěn do situace, která vznikla právě zmíněnou apatií a sobeckostí.

David oproti ní žije v nezáviděníhodné přítomnosti a na minulost se snaží za každou cenu zapomenout. To nejdůležitější je pro něj v současnosti jeho dcerka Lou, o niž se musí stůj, co stůj postarat. To se však snadno řekne, hůře dělá, neboť v jejich světě řádí požáry zapříčiněné suchem a všude kolem nich je obrovský nedostatek vody.

Signe ve svém vyprávění používá první osobu přítomného a minulého času. Často se vrací do vzpomínek a do svého mládí. Už odmala se snažila společně se svým otcem bránit přírodu, kolikrát dala přednost jí před svým vlastním štěstím. Ona totiž jako jedna z mála lidí myslí na dopad a možné důsledky v budoucnosti. David rovněž vypráví v první osobě minulého času a v jeho kapitolách je děj tvořen mnoha dialogy.

Celý život je voda, voda byl můj život, všude, kam jsem se otočila, byla voda, proudila z nebe jako déšť, jako sníh, plnila všechna horská jezírka, ležela jako led v ledovci, proudila dolů po stěnách hor jako tisíce malých potůčků a spojila se v řeku Breio, rozprostírala se před vesnicí v jezeře, v jezeře, které se směrem na západ měnilo v moře. Celý můj svět byla voda. (Str. 14)

Zcela jistě vás zaujme střídání dvou vypravěčů po kapitolách. Nejen, že si mohou lépe představit, co by se mohlo stát, oni to dokonce díky Davidovi pocítí na vlastní kůži. Autorka totiž vůbec nešetří čtenářovy emoce. V jeden okamžik se dokonce příběhy všech důležitých postav protnou.

Některým čtenářům by mohla vadit dlouhá souvětí, jež jsou užívána Signe. Pokud nebudete dávat dostatečný pozor na to, co čtete, mohli byste se v textu lehce ztratit. Oproti tomu Davidovo vyprávění odsýpá tak jak má. Těžká životní situace je odlehčena Davidovou dcerou Lou, která využívá dětské fantazie a her. Pokud není voda? Nevadí, stačí si jí představit a hned je člověku lépe.

Autorce by se mohl vytknout otevřený konec. Ten však na druhou stranu nabízí prostor pro čtenářovu představivost.

Autorka umně vsadila na dvě karty a rozhodně udělala dobře. Neboť díky vodě poznáte různé životní osudy a příběhy a navíc poznáte nejen příčinu, ale i následek.

Modrá v tomto případě nemá zcela jednotný význam. Nejen, že v první řadě představuje barvu vody, dále pak neméně důležitý Modrý ledovec, kolem kterého se točí polovina příběhu, ale v neposlední řadě je spjat i s názvem lodi, na které se plaví Signe (Blå).

Tento dystopický román bych doporučila k přečtení všem, neboť se jedná o téma, které se týká každého z nás. Všichni totiž vytváříme společnou budoucnost. A byla by škoda, kdyby byla tak nezáviděníhodná jako v tomto díle. Berme proto Modrou jako druh varování.

Modrá byla mým seznámením s touto norskou spisovatelkou. Na Maje Lunde se mi zalíbil fakt, že se nebojí pustit do témat, jež jsou pro mnohé spisovatele tabu. Ráda kráčí po slabém ledu jako kdyby chodila po zemi. V popisované knize mě zaujali dva vypravěči žijící ve dvou různých dobách, ale vzájemně propletených osudech. Je až k pláči, jak my lidé vůbec nepřemýšlíme nad následky našich činností. Za zmínku stojí třeba v současnosti nejvíce diskutované plasty. To jsme to skutečně museli nechat zajít až tak daleko, že naším jednáním likvidujeme to nejdůležitější kolem nás – přírodu? Uvítala bych, kdyby se některé dílo z autorčiny série zaobíralo právě tímto tématem. Jinak co se týče Modré – po dlouhé době jsem přečetla knihu skoro na jeden zátah.

První, čím kniha čtenáře zaujme, je zcela jistě její jednoduchá a výstižná obálka. Ta je pro zajímavost totožná se svým zahraničním originálem.

Komentáře (0)

kniha Modrá recenze