Vždycky je tu naděje

recenze

Bez naděje (2014) / Babouš (479 views)
Vždycky je tu naděje
Tuhle knihu bych si nepřečetl, kdyby mi ji nevnutila kolegyně v práci s tím, že konec „hodně obrečela“. A protože se mi tyhle dramatické příběhy ze světa mladých (Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky…) líbí, řekl jsem si, že by to nemuselo být špatné.

Sedmnáctiletá Sky se ve škole seznámí s Holderem. Chlapcem, kterého předchází podobně nepříznivá pověst jako ji samotnou. Když se seznámí blíž, Sky pod výbušnou skořápkou objeví křehké nitro. A do chlapce se zamiluje...

Zpočátku je to celkem klasický romanťák, řekl bych spíš pro příslušnice krásnějšího pohlaví, ale pak se teenage dream rozplyne a vystřídá jej teenage drama. A to tak silné, že mi běhá mráz po zádech ještě teď.

Ukáže se totiž, že Sky má minulost plnou děsivých kostlivců a pohledný (avšak výbušný) Holder je přivede k životu.

O zápletce už nic neřeknu, protože čím míň toho víte, tím víc si knihu užijete. Řeknu jenom jediné: pravda bolí.

Kniha je zpočátku vtipná, pak romantická a nakonec správně psychologicko-dramatická, takže nutí otáčet stránky dál a dál. Zhltnul jsem ji během dvou dní a pak jsem ji kolegyni vracel s tím, že jsem sice nebrečel, ale že je to fakt síla.

V Americe prý přivedla tisíce náctiletých školaček k pláči a jejich matky k psychoterapeutovi. Ani bych se nedivil, kdyby to byla pravda.

Ještě si ovšem neodpustím poznámku. V originále dává název Hopeless větší význam (je to spojení jmen dvou postav – Hope a Leslie „Les“). V češtině to vyznívá dost pochmurně, ale nebojte se, vždycky je tu naděje.

Závěr? Není to žádná tuctová love story pro puberťáky, čekejte spíš něco ve stylu Johna Greena (spíš asi pro dívky, i když těžko říct – já to přečetl a zanechalo to ve mně taky silný dojem).

Komentáře (0)

kniha Bez naděje recenze