Vždycky je to o lásce

recenze

Čmeláci v srdci (2015) 5 z 5

/ monushka

Minulý týden se o mě pokusil nějaký podzimní neduh. Proti špatné náladě většinou bojuji za asistence svých dvou dcer, ale když obě usnou, musím si pomoci jinak. Beru do rukou nějakou nejlépe úsměvnou knihu, u které vypnu a která mi alespoň na chvíli umožní přenést se někam jinam. Můj zrak padl na knihu Čmeláci v srdci, jejíž obálka mi napověděla, že přesně ta by mohla být tou, kterou hledám. Kniha pochází z pera německé spisovatelky Petry Hülsmannové, jedná se o její literární prvotinu (po několik týdnů se udržela v žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel).

Čmeláci v srdci, jsme zase u dalšího bestselleru - opět něco pro mě. Na první pohled mi učarovala obálka, úplně jako bych se vrátila v čase do doby svého dospívání a první lásky. Akorát mně tehdy v srdci nelétali čmeláci, ale motýli. Spousta motýlů. Pocit, na který člověk nikdy nezapomene i kdyby chtěl, i když je tomu již spoustu let (zase ale taková vykopávka nejsem). Už na obálce mě ale zarazilo tolik žluté barvy. V květomluvě třeba žlutá barva znamená žárlivost, to bylo to první, co mi vytanulo na mysl. A byla jsem zvědavá, jestli se má domněnka v samotném příběhu potvrdí.

Lena, slečna, která má pár dní před svatbou a která dokončuje za asistence svého nastávajícího poslední detaily. Mimochodem, Lena si má Simona brát přesně v den svých kulatých, třicátých narozenin. Ale osud nebo říkejme tomu třeba Simonova vnadná kolegyně z práce, tomu chtěli jinak a před srabem Simonem stojí nelehký úkol. Musí oznámit Leně, že místo věty žili spolu šťastně až do smrti, zbývá jen prostor na rozchod a na to, aby si našla nějaké nové bydlení.

A tak Lena, zoufalá, zrazená a nešťastná zavítá ke své nejlepší kamarádce Juli, která žije již několik let s Leniným starším bratrem Michelem a s jejich spolubydlícím Benem. V pohodlí jejich domova se tento byt stává pomalu ale jistě i domovem Leniným. I když ne na dlouho. Lena se musí postavit na vlastní nohy, přestat se litovat, osamostatnit se a najít si pořádně placenou práci. Aby uspěla se vším, co si naplánovala, sepsala si dokonce i seznam s body. Jak ale uspěje při plnění svého seznamu? Bude si moci alespoň nějaký bod odškrtnou jako zdárně splněný?

Příběh je bohatý na postavy, které máme možnost poznat trochu více, ne jen jako z rychlíku. Z mužských postav mi byl nejméně sympatický mladíček Jan, nejvíce sympatická mi byla Lena, protože jsem s ní jako ženská prožívala to, co ona. Tato kniha není jen o nešťastné lásce. Je také příběhem, který zasáhne naše srdce, a to poté, co se Lena seznámí s jedním starým a protivným páprdou.

Když jsem knihu rozčítala, byla jsem trochu v rozpacích, zda-li opravdu chci číst o tématu, které se již několikrát stalo nejen hlavním knižním tématem, ale i filmovým. Ale co bych neudělala pro svou mizernou náladu, knihu mohu když tak odložit kdykoliv, kdyby se mi nelíbila. A ona se mi líbila. A to fakt moc. Ačkoliv je plná takových těch otřepaných klišé, mně tento příběh pomohl pročistit hlavu a zlepšil mi náladu.

Při čtení mám ráda, když mi kniha vykouzlí úsměv na rtech, což mi Čmeláci v srdci vykouzlili. Několikrát jsem zasmála pěkně od plic, až mi slzy tekly proudem, jak to bylo vtipné. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy jde Lena na přijímací pohovor do jedné společnosti. Ještě štěstí pro mě, že při čtení většinou ležím na břiše, protože pokud bych neležela, smíchem bych padla. A nálada se mi hned zlepšila o sto procent.

Styl psaní Petry Hülsmannové bych přirovnala k irské spisovatelce Cecelii Ahernové, kterou čtenáři mohou znát díky její nejznámější knize Ps: Miluji tě. Mně dokonce Čmeláci v srdci připomněli další známou knihu od Ahernové, kterou jsem četla asi před třemi lety, Kde končí duha (v novějším vydání se kniha jmenuje podle filmového zpracování S láskou, Rosie).

Pokud bych tyto dvě knihy, Čmeláky v srdci a Kde končí duha porovnala, našla bych dost společných znaků - humor, lásku, která se však o své místo musí řádně porvat než dosáhne svého vrcholu a bláznivou hlavní postavu. Dejte toto všechno dohromady a máte báječnou oddychovou knihu, na kterou budete vzpomínat s úsměvem na rtech. Čmeláky v srdci rozhodně doporučuji i těm, o které se momentálně žádné špatná nálada nepokouší.

PS: Žárlivosti se také dočkáme.