Vypravěčka

recenze

Sage po smrti své matky navštěvuje terapeutickou skupinu, kde jsou lidé s traumatickými zážitky. Skupinu navštěvuje i Josef Weber. Je mu už přes devadesát let. Jednoho dne Josef Sage osloví s prosbou, aby mu pomohla zemřít. Sage chce znát důvod a Josef se jí přizná, že za války sloužil v koncentračním táboře v Osvětimi.

V Osvětimi byla také Sageina babička Minka. Je možné, že se Minka a Josef znali? Sage také osloví FBI, tam jí však sdělí, že Josef Weber v žádných záznamech není. Jak je to tedy doopravdy? Byl opravdu Weber nacista a vrah Židů? Mohl být tento stařík, který působil jako učitel a byl mezi lidmi oblíbený, zrůda?

Na tyto otázky vám odpoví nejnovější kniha Jodi Picoult.


Vypravěčka mě chytla za srdce. Netušila jsem, že kniha bude tak realisticky napsaná a bude popisovat hrůzy války. Ano, věděla jsem, že se příběh bude odehrávat za druhé světové války v koncentračním táboře, ale nečekala jsem, že to bude tak bolet.

Jodi Picoult je známá svými kontroverzními romány. Vypravěčka je další v řadě a je stejně skvěle napsaná jako ty předešlé.

Příběh je postaven do několika rovin. Seznamujeme se se Sage, je jí pětadvacet, rodiče jí zemřeli, sestry s ní nemluví a ona se schovává před lidmi, respektive schovává svou velkou jizvu, která ji hyzdí obličej. Sage je pekařka a samotářka, jedno nevylučuje druhé. Sage se nemůže vyrovnat se ztrátou matky, a tak dochází na terapeutickou skupinu, aby se dostala mezi lidi s podobnými pocity. Skupinu také navštěvuje Josef Weber, starý pán s jezevčíkem, který má na Sage jednu prosbu - chce po ní, aby mu pomohla zemřít. Důvod je jednoduchý. Smrt se mu vyhýbá a on chce umřít, protože zavraždil spoustu lidí. Byli to Židé z Osvětimi. Po Sage chce, aby mu také odpustila. Ale dá se vůbec odpustit takovému člověku, který dennodenně vraždil lidi jen proto, že byli přítěží pro árijskou společnost? A že za každé neuposlechnutí rozkazu následovalo zabití? Dá se odpustit člověku, který po dalších sedmdesát let života byl milující manžel a oblíbený soused a učitel? Soucit a odpuštění nebo spravedlnost a trest?

Druhá rovina příběhu je mnohem drsnější. Minka, Sageina babička, přežila holocaust a svůj příběh vypráví tak, jak se odehrál, bez příkras, bez pozlátka, jen holá pravda. Minka popisuje nejen bezstarostný předválečný život v polské Lodži, ale i krutosti a násilnosti v koncentračním táboře v Osvětimi, kde lidé umírali nejen při selekci, ale také kvůli hladu, nemocem a nesmyslnému zabíjení. Co ji tam drželo při životě, jaké měla podmínky a jak je možné, že měla štěstí, že přežila?

Třetí rovina je vymyšlený příběh o Anie a její lásce k Aleksanderovi, který je upírem, jenž vysává lidem krev a zabíjí je, protože on se potřebuje najíst. Tak trochu to připomíná život v Osvětimi a vztah Němců k Židům. A i když je tento smyšlený příběh mnohem kratší než vyprávění Sage a Minky, rozhodně ho budete číst naprosto bez dechu.

Jodie Picoult své postavy barevně vykreslila. nebála se použít v příběhu násilí, krutost a zoufalství, ale také naději, že ta hrůza někdy skončí.

Pokud si odmyslíte to, že je příběh o nelidskosti, stránky vám budou ubíhat před očima a než se nadějete, je konec a i na konci vás čeká jedno překvapení.

Komentáře (0)