Všichni už jsou pryč z Mexika

recenze

Někteří spisovatelé staví obsah nad formu a spoléhají na to, že když budou psát o dostatečně silném či zajímavém tématu, můžou odfláknout styl. Pak jsou zase skvěle napsané knihy o ničem. Ukradené modlitby od Jennifer Clementové jsou krásně napsané a zároveň vypráví příběh tak silný, že z něj je člověku smutno.

Není to kniha, která by ze čtenáře za každou cenu ždímala slzy. Ten smutek postupně vyplývá ze samé podstaty. Z násilí, z krutosti, z všudypřítomného nebezpečí a beznaděje. A nejsmutnější na tom je, že hlavní hrdince a ostatním postavám to připadá zcela normální.

Ladydi, která příběh vypráví, je mladá mexická dívka, která žije s matkou na pomezí džungle a asfaltové dálnice na jihu země, asi hodiny jízdy od Acapulca. V jejich okolí žijí samé ženy, muži odešli do velkých měst nebo do USA za prací. Mladé dívky se zde musí zošklivovat, protože čas od času přijedou černá SUV a jakékoliv hezké tvářičky okamžitě naloží a odvezou neznámo kam.

Lidé zde žijí ve zvláštním světě, ve kterém se divoká příroda mísí s moderními technologiemi. Telefony fungují jenom někde, televize jak kdy, v ledničce se kromě jídla chladí i polštáře, aby se v horku dalo spát.

Ale Ladydi, která žije jen se svou matkou, kleptomanickou alkoholičkou, je chytrá a mazaná. Na ni si nikdo jen tak nepřijde. Dokonce radí novému panu učiteli, který se do městečka přistěhuje (a jakožto jediný muž se stane idolem všech místních žen a dívek). Jenže pak, ani neví jak, se Ladydi ocitne mimo rodnou horu, mimo důvěrně známou džungli. Namísto jedovatých štírů a pavouků tady číhají jiní nebezpeční tvorové – lidé.

Abych pravdu přiznal, do knihy se mi zpočátku nechtělo - bál jsem se, že půjde o nějakou feministickou propagandu, která bude popisovat těžké postavení žen někde v jižní Americe. Ale Ukradené modlitby mě příjemně překvapily: jde o čtivou knihu se sympatickou a chytrou vypravěčkou, která příšerné mexické podmínky popisuje jen jakoby mimochodem. Je to logické - pro ni není co popisovat, pro ni to je normální jako pro nás fungující doprava nebo pouliční osvětlení.

V první řadě jde o příběh. A to je skvělé. Autorka se s rodiči v dětství přestěhovala do Mexika, takže s drogovými kartely, přestřelkami v ulicích a s obrovskými rozdíly mezi bohatými a chudými, má vlastní zkušenosti. A ty se do psaní promítly. Četl jsem s Jennifer Clementovou nějaký rozhovor, kde říkala, že se snaží s neutěšeným stavem Mexika něco dělat – alespoň skrze psaní. A to je v zemi, kde spousta novinářů končí s uřezanou hlavou, nesmírně odvážné.

Čtení Ukradených modliteb mi kromě poutavého příběhu dalo i něco víc.

Komentáře (0)