Vše zlé je k něčemu dobré.

recenze

Nesnáším tě (2019) / TerezaMondeková

„Život je krátký a neměli bychom očekávat, že máme hromadu času na to, abychom udělali, co chceme. Takže jebat na to!“

Rozchod je občas hodně bolestivá záležitost. Charlotta Darlingová nedávno načapala svého snoubence se svou sekretářkou. A navíc je Charlotta bez práce. Charlotta nemá nic. Nemá práci, nemá peníze, její kariéra je v troskách, má miniaturní byt a své svatební šaty.

Charlotta se rozhodne, že svoje svatební šaty prodá, proto se vydá do jednoho bazaru, ale rozhodně by nečekala, že tam objeví jiné a opravdu nádherné svatební šaty, ve kterých je všitý vzkaz, který musel napsat jenom ten nejromantičtější muž na světě. Charlotta se rozhodne, že toho muže najde.

Charlotta zjistí, že ten vzkaz napsal Reed Eastwood. Reed je spolumajitelem rodinné firmy obchodující s nemovitostmi. Ve městě patří k těm nejlepším. Ale co má Charlotta dělat teď. Vyhledat ho osobně, kontaktovat ho, nechat to být...? Ne. Udělá něco mnohem horšího. Charlotta se opije a sjedná si schůzku. Domluví si schůzku v realitce na prohlídku bytu, na který mít nikdy nebude! A co je horší... tu prohlídku vede Reed. Charlotta si toho nejromantičtějšího chlapa na světě představovala jinak. Představovala si, že bude... no, představovala si něco úplně jiného. Reed je neskutečně arogantní, chladný, pohrdavý, odměřený, nepříjemný. Ten vzkaz v těch šatech, to přece nemohl napsat on! Charlotta si je jistá, že toho chlápka už nechce vidět, ale bude to docela těžké, když bude pracovat v jeho firmě.

Charlotta Reedovi taky není dvakrát sympatická, ale Charlotta je odhodlaná zjistit, co se stalo s tím chlapem, který napsal ten vzkaz. Reed a Charlotta se postupem času sblíží. Charlotta zjišťuje, že se za tou arogancí a chladným postojem skrývá hodně zraněný člověk, který se v lásce dost zklamal. Přestal věřit v opravdovou lásku a začal se plně věnovat svojí práci. Ale Charlotta se jen tak nevzdá!

„Je lepší v sobě roky nést vzpomínku, která možná jednoho dne zabolí, než nikdy žádnou nemít.“

---

Charlotte se mi hned líbila. Líbí se mi, že to byla opravdu střelená holka, ale taky byla hodná, milá, sympatická, upřímná, šla za tím, co chce. Ale bylo mi jí i trošku líto... kvůli tomu všemu, co se jí dělo.

Reed se mi taky líbil. Nepřišel mi jako děvkař, alfa samec, který musí dostat každou. Ale chlap, který zažil zklamání v lásce. Všechny odhání a plně se věnuje svojí práci. Reed byl věrný, hodný, citlivý, upřímný, nesobecký chlap. Opravdu mě překvapilo tajemství Reeda. Bylo mi ho líto, ale říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. U něho to tak bylo. Kdyby se mu tohle nestalo, tak by si vzal Allison a nikdy by nepoznal svou pravou životní lásku.

---

Seznam přání je nekonečný. Pořád ho rozšiřujeme, protože každý den přináší něco nového, něco nad čím žasneme.

Nikdy dřív jsem si nepřečetla žádnou knihu od Penelope Ward ani od Vi Keeland a to je obrovská chyba! Taky myslím, že to hodně brzo napravím. Kniha je naprosto úžasná. Má chytlavý název, obálku, popis. Je moc dobře, že se spojily zrovna tyhle dvě spisovatelky.

V knize nechybělo spousta originálních nápadů, romantika, láska, překvapení, humor. Ale ani přátelství, zklamní, bolest, naděje a jiskření mezi hlavními hrdiny. Kniha byla i hodně emotivní, ukáplo spoustu slz. Moc se mi líbí, že to není zase to klišé, žádná pohádka, zkreslené představy. Příběh není jen o sexu. Z nenávisti se stalo přátelství a z přátelství se stala láska na celý život. Taky bylo úžasný, že se celá kniha vyprávěla z pohledů obou hlavních hrdinů.

Nápad se seznamem Jebat-na-to... Úžasný! Po přečtení knihy jsem si sama taková seznam napsala. Je opravdu dlouhý, ani jsem si neuvědomila, co všechno chci v životě zažít a vidět. Seznam přání je nekonečný. Pořád ho rozšiřujeme, protože každý den přináší něco nového, něco nad čím žasneme. Stejně tak úžasný byl ten nápad s tím vzkazem v šatech. A ta žádost o ruku byla opravdu bombová! Ta byla romantická, dojemná, vtipná, originální. Prostě úžasná! I epilog byl originální. Epilog byl originální, krásný, dojemný, ale i trochu smutný. Ale jsem ráda, že to autorky udělaly zrovna takhle, protože jsme aspoň dozvěděli, kam až to Reed a Charlotta dotáhli. Ale babička Iris... to jsem si zamilovala hned. Vtipná, chytrá, sympatická.

Některé věci, které nás v životě potkají jsou opravdu strašné a nikdy na ně nezapomeneme, takže nám zůstanou dost bolestivé vzpomínky. Ale v téhle knize jsem si přečetla jednu větu, která mi v hlavě zůstala a myslím, že i hodně dlouho zůstane... Je lepší v sobě roky nést vzpomínku, která možná jednoho dne zabolí, než nikdy žádnou nemít!

Komentáře (2)

Přidat komentář

---