Víš, že mi chybíš?

recenze

Víš, že mi chybíš? (2018) / Airin
Víš, že mi chybíš?
Po minulém létě, které Eden strávila se svým nevlastním bratrem Tylerem v New Yorku, si myslela, že už spolu konečně našli své Šťastně až navěky. Dali se po dlouhé době dohromady a dokonce našli odvahu o tom říct i svým přátelům a rodině. Jenže právě rodina je nakonec od sebe oddělila na celý jeden rok.

Tyler po odhalení šokující pravdy odjíždí pryč a Eden neví, kdy se vrátí. A hlavně proč odjel? Proč ji tu nechal, aby se se všemi problémy, které vznikly po přiznání jejich vztahu, potýkala sama?

Eden už má dost čekání na to, jestli se Tyler vůbec někdy vrátí. Slíbil Eden, že se za nějakou dobu vrátí, jenže už je tomu rok a Eden přestala doufat. Odjela studovat do Chicaga, kde si našla nové přátele a snaží se na Tylera zapomenout.

V létě se vrací do Santa Monicy, kde žije její rodina. Spolu s nejlepší kamarádkou Rachel si užívají zaslouženého volna, jenže minulost na sebe nenechá dlouho čekat. Jednoho dne se totiž bez ohlášení Tyler vrátí – a nemá absolutně žádné ponětí, proč se na něj Eden zlobí.

Ani v rodině nenacházejí oporu. Jejich rodina se už rok rozpadá, především kvůli milostnému vztahu Eden a Tylera, se kterým nesouhlasí. V rodině panuje neustálé napětí a hádky, které nemají konce. Je možné, že se vše zlepší společným rodinným víkendem v Sacramentu? A co pozvání Tylera do Portlandu, kde jí slíbí, že vysvětlí celý rok své nepřítomnosti?

NÁZOR:

Na knížku mám tak trochu rozporuplné názory. Na jednu stranu to bylo příjemné oddechové prázdninové čtení, ale na druhou stranu…to bylo i trochu méně zábavné čtení. V celé knize se toho moc neodehrávalo, spíš mi přijde, že tento třetí díl snad ani nebyl nutný. Stačilo by, kdyby autorka napsala o jejich návratu k sobě novelu a bohatě by to stačilo. Autorka totiž v knize dlouze popisovala scény, které byly podle mě zbytečné.

Tak například hned začátek knihy-svátek Čtvrtého července rozepsala na několik dlouhých předlouhých stránek a přesto se na těch stránkách nic kloudného nedělo. Neustále jen opakovala kam Eden míří, jak je Eden oblečená, že je smutná a smutná a chodí stále jen po pláži pořád dál a dál celý večer. To pro mě moc zajímavá část knihy nebyla.

Další věc, která mě zarazila byl fakt, jak rychle Eden Tylerovi odpustila. Tak on ji na celý rok bez jediného slova či smsky opustí a ona se na něj během jednoho dne prakticky vrhne, odpustí mu, řekne, že ho miluje a že už ho nikdy neopustí! Ten kluk se ani nemusel vůbec snažit. To mě opravdu rozesmálo.

Na druhou stranu, jak už jsem již psala, příběh byl oddechový, žádné spletité pavučiny lží a složitější příběh na přemýšlení nečekejte. U této série si Váš mozek odpočine a to se mi na této knize líbilo. Prostě taková knížečka na pláž nebo na zahradu, která sice tak úplně neuchvátí, ale ani neurazí.

Kdybych si měla vybrat nejlepší díl ze všech tří knížek, vybrala bych si druhý díl s názvem Víš, že tě potřebuju? Tam jsme mohli nahlédnout do krás New Yorku, příběh byl živější díky novým postavám a větším zápletkám, především ke konci knihy.

Více zde :))
https://bookhunter5.wordpress.com/2018/08/15/vis-ze-mi-chybis/

Komentáře (0)

kniha Víš, že mi chybíš? recenze