Velitelovo děvče

recenze

Velitelovo děvče (2010) / knihovnička007
Velitelovo děvče
Emma je mladá žena, Židovka, která žije se svým novomanželem v Krakowě. Jsou spolu manželé jen pár dní, když do Polska vtrhnou Němci a život mladých manželů se totálně změní.
Jacob se přidá k odbojářům a Emma musí utéct od svého pohodlného života v krásném domě. Vrací se zpět do bytu rodičů, ale tam nikdo není. Zmatená a smutná Emma se musí vydat až do židovského ghetta. Nachází tam oba rodiče žijící v hrozných podmínkách. Smutek, beznaděj, nemoci, hlad. Žije sama v jednom pokoji s rodiči a poznává život v obrovské chudobě. Jednou v noci se její život zase změní a ona opět odejde do neznáma... uvidí ještě někdy své rodiče? A Jacoba?
Emma, nyní již Anna, se dostává na druhou stranu ghetta, má bratra Lukasze a bydlí u své tety, pracuje pro nacisty ve Wawelu.
Myslím, že v dnešním světě si nikdo nedokáže představit ty nervy, které musela mít Emma každý den, každou hodinu... Jak to dokázala snést? Pracovat pro někoho, kdo byl zodpovědný za tolik životů, kdo mohl kdykoliv přijít na to, kdo je. Kdykoliv ji hrozila smrt a nejen jí, ale i všem jejím blízkým. Jak si sama v sobě udělat „pořádek“, aby člověk dobře odvedl svou práci, aby se nikdy nepřeřekl, aby se mu netřepaly ruce a nedal nijak najevo, jak strašně se každý den bojí jít do práce...?
Tato kniha mne hodně dostala. Nehledě na to, že jsem v ní našla pár nelogických chyb a nikdy nepochopím, jak může někdo uprostřed války udělat hustou polívku plnou masa, příběh se mi moc líbil. Příběh o lásce, zradě, nenávisti a naději. Naději na to, že bláznivý svět války jednou skončí a Emma a Jacob budou zase spolu. Naději v lepší život, kdy se malé děti nebudou bát a budou moct žít šťastně se svými rodiči.
Škoda toho konce, autorka to hodně utnula, čekala jsem pokračování Emmina příběhu.

Komentáře (0)

kniha Velitelovo děvče recenze