"Velikáni" rodu Habsburků

recenze

Jan Bauer je jedním z nejznámějších českých novinářů a spisovatelů. Věnuje se především detektivkám a literatuře faktu, kde uplatňuje své znalosti českých dějin. A jinak tomu není ani u jeho nové knihy pojednávající o jednom z nejvýznamnějších panovnických rodů v evropské historii - Habsburcích.

Hodiny dějepisu na základní i střední škole patřily mezi moje neoblíbenější. Samozřejmě to bylo díky učitelům, kteří uměli chytlavě poreferovat o jednotlivých etapách lidských dějin. Panovníci českých zemí utkvěli v hlavách nás všech a nejinak tomu bylo i v případě tolik význačného rodu, jakým byl rod Habsburků. Velikáni, ale i ti, kteří byli vychováváni a držení raději v utajení pěkně za zavřenými dveřmi. Jedno si totiž Habsburkové nedali vymluvit – svazky mezi pokrevnými příbuznými. Již z dávné historie, například z dob egyptských faraonů, víme, kam takové svazky vedly. A stejně tak se dopady těchto manželství projevily velkým počtem nápadně abnormálních jevů a genetických anomálií i u potomků Habsburků, které se staly pro tento rod poznávacím znamením. Mezi známé případy patří třeba kulhavý hrbáč Karel „don Carlos“, šílený a sadistický levoboček Rudolfa II. Julius Caesar d´ Austria trpící duševní chorobou či Jana Kastilánská neboli „Jana Šílená“ trpící schizofrenii. Poslední španělský Habsburk Karel II. byl už jen jasným důkazem degenerace tohoto významného rodu. Trpěl vrozenou srdeční vadou, a dokonce vrozenou syfilidou a epilepsii. Jan Bauer jde však mnohem dál a v knize nám představuje celou plejádu zvláštností habsburských panovníků a jejich příbuzných.

Komentáře (0)