Ve stínu černých ptáků

recenze

Píše se říjen 1918 a ocitáme se v Americe těsně před skončením první světové války. To ovšem nikdo netuší, protože většina lidí má strach. Strach ze španělské chřipky, která zabije více lidí než válka samotná. Seznamujeme se s Mary Shelley Blackovou, šestnáctiletou dívkou, která odjíždí za svou tetou do San Diega. Kromě tety zde žije i její velká láska Stephen. Ten se ovšem o několik měsíců dříve rozhodl odejít do války.

Poté, co se u tety zabydlí, o pár dní později zjišťuje, že Stephen zemřel. Mary Shelley je nešťastná a zklamaná a ve svém zoufalství se vystaví bleskům. Jeden do ní udeří a Mary Shelley nakrátko umírá. Vrací se však zpět do svého těla, ale najednou je vše jiné - dokáže cítit chuť emocí a také vidí mrtvého Stephena. Jeho duše stále bloudí - pronásledují ho velcí černí ptáci a on pořád pod jejich zobáky umírá.

Na Mary Shelley je, aby zjistila, co jsou ti černí ptáci zač a dopřála tak Stephenovi věčný klid. Podaří se jí to?


Španělská chřipka. Nemoc, která náhle udeřila, vzala s sebou miliony životů, a zase zmizela. A právě v této největší hrůze se odehrává i tento příběh. Mary Shelley Blacková odjíždí za svou tetou, aby se schovala nejen před nebezpečím, které na ni čekalo doma (její otec byl zatčen za vlastizradu), ale paradoxně i před španělskou chřipkou.

Žije zde také rodina Embersových, především Stephen, kterého je Mary Shelley zamilovaná. Ten však v dubnu téhož roku odjel do Francie bojovat. V San Diegu zůstal jen jeho bratr Julius s jejich matkou. Julius využil aktuální situace a poptávky a rozhodl se, že bude pomocí fotoaparátu vyvolávat duchy těch, co zemřeli ve válce a pozůstalí před jejich domem tvoří velkou frontu.

Julius mi byl už od začátku nesympatický. Už jen proto, že chodil bez roušky a vystavoval se tak obrovskému riziku nákazy španělské chřipky a připadlo mi, že si byl sebou moc jistý. Jeho bratra Stephena jsme měli možnost potkat živého jen ze vzpomínek prostřednictvím Mary Shelley. Narozdíl od Julia mi byl Stephen sympatický a smrt jsem mu rozhodně nepřála.

Mary Shelley byla pro mě velmi statečná. Nedokážu si představit, jak bych se zachovala, když bych viděla ducha svého milého, který mě žádá o pomoc. Naštěstí Mary Shelley si zachovala chladnou hlavu a zbaběle neutekla. Navíc se mi líbilo, jak obětavě šla pomáhat do Červeného kříže vojákům, kteří se vrátili z války zmrzačení a unavení životem.

I na tuto oblast kniha poukazuje - zbytečné ztráty na životech mladých mužů, kteří odešli bojovat za svou vlast. A ti muži, kteří se vrátili zpět, už nebyli stejní jako před válkou - někteří se vrátili bez nohou či rukou, se šrámy na těle i na duši. Neodmyslitelnou součástí první světové války zajisté patří již několikrát zmiňovaná španělská chřipka, zákeřná nemoc, která se záhadně objevila a stejně záhadně zmizela, přesto si vyžádala mnoho lidských obětí.

A třetí téma byl spiritismus. Přiznám se, že jsem k tomuto tématu skeptik a na duchy nevěřím a ani po přečtení knihy na duchy dále věřit nebudu. Přesto mě kniha vtáhla do sebe a četla jsem ji, dokud jsem neskončila.

Najdete zde také velice působivé dobové fotografie, které se týkají nejen války, ale i vyvolávání duchů na fotografiích. Musím se také zmínit o grafice celé knihy. Je totiž úplně jiná než knihy, které jsem doposud četla - začátek každé kapitoly je vyveden bílým písmem na černém pozadí a to dělá knihu hodně tajemnou.

Příběh je určený především mládeži a věřím, že se při čtení některých pasáží budou i lehce bát.

Komentáře (0)