Ve spletenci feminismu

recenze

Cop (2018) / KáťaM.
Ve spletenci feminismu
Cop patří k nejlépe hodnoceným knihám Odeonu. Na internetu čtu na něj už nějaký ten měsíc spoustu chvály. Knížka mě začala však více zajímat teprve ve chvíli, kdy jsem slyšela i negativní hlas. Chtěla jsem si udělat názor sama, a tak jsem se do té útlé knížky taky pustila...
V knížce se splétají příběhy tří rozdílných žen. Smita patří do nejnižší indické kasty, jejíž údělem je sbírat holýma rukama výkaly lidí z bohatších vrstev. Zastihujeme ji ve chvíli, kdy poprvé posílá svou dceru do školy, které se Smitě samotné nedostalo. Smita tak doufá, že její dcera má naději na lepší život.


Život Giuliy ze Sicílie je o poznání utěšenější. Její rodina vlastní dílnu na výrobu paruk. Její příběh začíná v okamžiku, kdy její otec, hlava rodiny i podniku má nehodu a Giulia musí převzít odpovědnost za obchod. Brzy zjišťuje, že podnik už nějakou dobu nešlape tak, jak by měl.
A konečně třetí, pro mě asi nejčtivější příběh, vykresluje osudy úspěšné právničky Sarah, která úspěšně odděluje soukromý život od pracovního, než do jejího života zasáhne rakovina.

Cop je čtivá knížka, líbil se mi nápad propojení příběhů žen sociálních vrstev a kultur. Myslím, že knížce svědčil přesně takový rozsah, jaký měla - pokud by jednotlivé příběhy byly popsány podrobněji, vyšel by z toho asi trochu fádní příběh.

Po dočtení jsem pochopila, proč má kniha tak vysoké hodnocení, ale mně bohužel neučarovala tak jako většinu jejích čtenářů. Knížka mě bavila, ale nic víc ve mně nezanechala. Není to kniha, ke které bych se potřebovala vracet. Nejela jsem úplně na autorčině vlně - většina kapitol má takový svůj prolog, který má knížku pozdvihnout, vést k zamyšlení, ale mně to nějak nesedělo. Krom toho jsem se nemohla ztotožnit s hlavními hrdinkami. Působilo to na mě trochu jako návod, jak by se měla v daných situacích chovat "silná žena." Já si ale nemyslím, že přiznat slabou stránku znamená prohru. Taky se mi nelíbil přístup k mužům - většina byla líčena jako slaboši. S trochou (ale vážně jen trochou) nadsázky myslím, že přesně takové knížky nenásilně utvrzují ženy v tom, že muž je spíš na obtíž a představují feminismus v té nezdravé podobě.

Tohle je jen můj názor, který asi dost vybočuje z davu, ale není nic jednoduššího, než udělat si svůj vlastní, knížka má jen necelých dvě stě stran. Přelouskáte ji také...?

Komentáře (0)

kniha Cop recenze