Válka o Vánocích

recenze

Čtení této knihy jsem si opravdu užívala a moc mne tato kniha bavila.
Začátkem prosince jsem si chtěla přečíst knihu, která je o Vánocích a nebude z války. No, nepovedlo se to, protože tato kniha je o Velké válce a Vánoce v ní jsou jen několikrát zmíněny jako něco, na co se můžeme těšit, ale co je díky válce strašně daleko.

Autorky knihu psaly jako dopisy a je to úžasný nápad. Přečetla jsem takhle několik knih a tento způsob mi hodně vyhovuje, protože to, co by postavy normálně neřekly, nebo se bály tomu druhému sdělit, mohou svěřit bez obav dopisnímu papíru. Navíc v době velké války. Války, jaká tu do té doby nebyla a nikdo nevěděl, jestli daný dopis přijde a přítel, manžel, syn přežije další den...
Evelyn a Thomas se znají celý život. Evelynin bratr Will je Tomův nejlepší přítel, všichni tři zažili v dětství spoustu dobrodružství a teď je čeká to největší-Will a Tom spolu narukují dobrovolně do války a hrozně se těší, co všechno zažijí. Je léto 1914 a všichni si plánují, že stráví Vánoce v Paříži, že válka do Vánoc skončí...
Jsme svědky počátečního nadšení, přes naději, beznaděj, smrt, zoufání, psychické problémy... nikdo tedy ani netušil, jak dlouho se válka povleče a jak bude úplně jiná, než všechny ostatní v historii. Letadla, tanky, vzducholodě, nervový plyn... Lidi byli pyšní, že jejich blízcí bojují ve Francii a noviny válku podávaly jako jeden velký mejdan a obrovská vítězství...
Teď, s odstupem více než století, víme, jak válka dopadla. Teď, prostřednictvím knihy, se vracíme s Willem a Tomem do zákopů... Můžeme napsat Evelyn, jak se nám líbily ponožky, které nám upletla. Můžeme poděkovat za marmeládu a trošku jídla, které nám poslala, protože umíráme hlady a v zákopech nám umrzají a černají prsty na nohou. Může nám psychicky pomoct alespoň dopisem, když vidíme, jak nám umírají kamarádi kolem sebe...
Každá válka nejvíce postihuje obyčejné lidi. Lidi, kteří chtějí jen žít svůj poklidný život, mít někoho rád a být s ním... Nikdo nechtěl válčit, ale nic jiného jim nezbývalo. Jen na Vánoce roku 1914 nepřátelé vyšli ze svých zákopů... Němci si zazpívali s Angličany vánoční koledy a druhý den na sebe zase stříleli...
Na jednu stranu je to kniha plná naděje a na druhou stranu jsou v ní myšlenky plné zmaru a neštěstí... Tato válka vše změnila... ženy se konečně mohly osamostatnit, mohly začít vykonávat práci, kterou dříve dělat nemohly. Teď, když odešli muži do války, mají možnost řídit tramvaje, obsluhovat v restauracích, pracovat v továrnách, jezdit na kole, doručovat poštu... svět, jak ho znaly před válkou, již nebude stejný... a pokud se muži vrátí zpět z fronty, již nebudou stejní, jak do ní odešli...
Ale naděje umírá poslední a stále musíme doufat, že strávíme Poslední Vánoce v Paříži...

Komentáře (0)