V tajných službách Otce vlasti: Smrt na jazyku

Cola di Rienzo je bývalý římský tribun, který sní o znovusjednocení Itálie. V Římě však upadl do nemilosti, a tak tajně utíká. Vydává se do Prahy za králem Karlem IV, aby ho zlákal ke svému snu. Na cestě ho doprovází neznámý muž, který se představil jako zeman Pavel z Vršovic. Jenže to není zeman, ale dominikán Pavel, rádce a především přítel krále Karla IV. Po příjezdu do Prahy je Cola uvězněn pro svou bezpečnost, přesto se s Karlem setkává a překládá mu svůj návrh.

Karel IV. je touto myšlenkou oslněný a také se mu skýtá jedinečná příležitost využít této nabídky ve svůj vlastní prospěch  - chce se v Římě nechat korunovat na císaře přímo papežem Klimentem VI, který z toho naopak není vůbec nadšený. Pavel odjíždí do Itálie, aby zjistil, jaká v Římě panuje atmosféra a jaké má Karel vyhlídky. Nakonec se vrací do Švýcarska, aby se tam s českým králem setkal. Pavel mu radí, ať na cestu do Itálie zapomene, že ještě neuzrál čas na jeho případnou korunovaci. Karel však dostane bláznivý nápad - vydá se do Říma inkognito.

Jenže hned při první příležitosti se dostane do vážného nebezpečí.


Po přečtení anotace mi nebylo vůbec jasné, o čem kniha bude. Bude to napínavá historická detektivka nebo nebude? Nebyla. Bohužel musím říct, že jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, moc jsem nechápala, co dominikán Pavel vůbec v Římě dělá, proč to dělá, z jakého důvodu se baví s různými lidmi?

Tato část mě neoslovila. Jenže pak se mi příběh začal líbit více - zaměřil se totiž přímo na Karla IV. a jeho útrapy poté, co byl v Itálii těžce zraněn. Také se dozvíme více o jeho manželství s Annou Falckou, ženou, která milovala alchymii, i o smrti jejich jediného syna Václava. Možná se bude zdát, že jsem zaspoilerovala, ale historie se nedá změnit.

Sice mě příběh v Římě moc nezaujal, zaujal mě však sám dominikán Pavel. Nečetla jsem předchozí dva romány o tomto příteli Karla IV., ale i z toho mála se o něm dozvídáme relativně hodně. Pavel je mistr převleků a lidé z něj mají strach, protože patří k řádu dominikánů, o kterých je všeobecně známo, že patří k inkvizitorům a Pavel toho občas zneužívá. A i přesto, že složil slib cudnosti, čas od času má i velice světské myšlenky. (V tomto posledním bodě mi hodně připomněl postavu mnicha Blasia z jiného Bauerova románu.) A poslední věc, která mě zaujala, byla to, že uměl bojovat, ale kde se tomuto řemeslu naučil, když patří k dominikánům? To v knize zmíněno nebylo.

Doba Karla IV. je velice zajímavá a i přesto, že tento román patří k těm knihám, které mě moc neoslovily, určitě osloví někoho, kdo má rád oddechové historické romány.