Trilogie Selekce v podobě jedné knihy aneb neustále stejné klišé

recenze

Diabolik (2017) / Knihomolkajá
Trilogie Selekce v podobě jedné knihy aneb neustále stejné klišé
Nemesis je diabolik. A jako každý diabolik má za úkol chránit jednoho určitého člověka - tedy Sidonii. Jsou si jako sestry až jednoho dne se to tak nějak všechno zvrtne a Nemesis se musí vydávat za obyčejného člověka, aby svou svěřenkyni ochránila. Až později zjistí, že útěk není nejlepší ochranou a že i doma na její přítelkyni čeká stejné nebezpečí jako na druhém konci galaxie.
Ze začátku mě kniha vážně chytla. Byla čtivá a v rámci možností i originální. Později se to ale nějak pokazilo. Nejspíše změnou prostředí.
Na začátku jsem si zvykla na nějaké postavy, které byly vzápětí nahrazeny úplně jinými a byla jsem jimi doslova zavalena. Jedno jméno střídalo další a fungovaly jednoúčelově, pak většinou zanikly. Tedy: „Na téhle straně potřebuji záporáka, protože ho zázračná superhrdinka Nemesis přemůže a on zemře, už ho po deseti stranách nepotřebuji.“ A v podobném duchu se nesl zbytek knihy.
Tím to však nekončí. Co pro mě bylo nepřekonatelným problémem, byla změna prostředí. A to hlavně kvůli zápletkám. Místo ochrany Sidonie pak tedy hrdinka řešila, jestli se má bavit s tím člověkem anebo s tím, aby nevzbudila pozornost lidí.
Později mi to až nebezpečně připomínalo trilogii Selekce, akorát tady se autorce podařilo děj trilogie nacpat do jedné knihy. A pro důkazy k tomuto poznatku nemusíte chodit daleko. Stačí vám totiž přečíst jen něco málo padesát stran, abyste si zjistili to, co vám tu shrnu já za pár vět. Hrdinka z chudé či nějak pochybné rodiny? Máme. Hrdinka nenávidějící druhého hlavního hrdinu opačného pohlaví, což se nakonec překlene v něco víc? Ano. Hrdinčina neschopnost sžít se s luxusním prostředím? Tady. Soupeření o náklonnost následníka „trůnu“ s jinými dívkami? Jasně. Projevení nečekaných citů a starost o rodinu? Samozřejmě. Drsňácká hlavní hrdinka? Ano, ano, a ještě jednou ano.
I přes tolik podobností v ději je kniha něco naprosto jiného. Styl psaní je úplně jiné kafe a svým způsobem to není tak odpočinková četba jako právě zmiňovaná trilogie.
Co ještě musím vytknout je přehršel výrazů, které si normální člověk s průměrným IQ nemá šanci zapamatovat, a tak jsem po dobu trvání celé knihy četla výrazy s tužbou konečně získat alespoň nějaký náznak ve formě nápovědy. Bohužel nápověda přítel na telefonu byla také nevyužita, neboť mi bylo jasné, že přátelé mi s tímto oříškem opravdu nepomohou.
Co ale musím konstatovat, je fakt, že se kniha četla opravdu sama. Nebyla těžká a myslím si, že to nebyla ani moc šílená sci-fi magorie. Přes moji náklonnost k fantasy jsem si knihu oblíbila a mohu ji všem s klidným srdcem doporučit. Jen se předem připravte na klišé, ze kterého se vám budou občas kroutit prsty na nohou.

Pokud se vám recenze líbila, budu ráda za vaše reakce v komentářích. Můžeme rozjet nějakou diskuzi. Pokud jste tak ještě neučinili, podívejte se na můj profil a pokud se vám budou mé komentáře a recenze líbit, přidejte si mě do oblíbených. Jedině tak vám neuteče žádná další recenze.

Komentáře (0)

kniha Diabolik recenze