Hana - kniha, která rozdělila náš národ

recenze

Hana (2017) 2 z 5

Kniha Hana od české autorky Aleny Mornštajnové rozdělila část národa, který se někdy vůbec dotkl knih, na dva tábory. Ten, který čítá většinu členů Databáze knih, což jsou její milovníci a pak tu jsem já s pár dalšími černými ovcemi, které se snaží nutně protlačit svůj názor. Tato kniha má dnešním dnem (27. listopadu 2018) kolem čtyř tisíc hodnocení a 96 % procent, což, přiznejme to, je veliký úspěch a už proto by se mělo autorce poblahopřát. Také nezávidím lidem, kteří se jmenují stejně jako kniha, neboť jestli zadáte do vyhledávače Googlu „Hana“, vyjedou vám tisíce odkazů, z čehož většinu tvoří právě zmínky o tomto dílu. Je ale skutečně kniha tak skvělá, jak tvrdí statistiky?
Autorka si v celé knize pohrává s fakty, jejichž sběr jistě nebyl nijak jednoduchý. Už jen tyfová epidemie ve městě doopravdy nastala. Shodneme se tedy, že po stránce přesnosti a spolehlivosti faktů kniha Hana uspěla.
Příběh byl propracován, a to do nejmenších detailů. Ke konci mě překvapilo, až jak moc příběhy, které od sebe byly zdánlivě celkem oddělené, a to z pohledu Miry a Hany, pak najednou zapadaly a tam, kde začínal první, končil ten druhý. Bohužel to je asi tak vše z pozitivní části recenze.
Nevím, co na tom všichni vidí, ale styl psaní to jistě nebude. Napjatá jsem nikdy, až tedy na posledních pár stránek, nebyla, a celé to na mě působilo až trochu neobratně. Vypadalo to jako prvotina, ale autorka už dvě knihy předtím vydala, takže je jasné, že tomu tak není. Hanu jsem četla asi dva týdny, což je opravdu hodně a neustále jsem se nutila do čtení, ale prostě to nějak nešlo. Nebavilo mě to a nelákalo. Už jsem viděla i pár čtivěji zpracovaných knih.
Co je kapitola sama o sobě, jsou hlavní postavy. Jo, autorka se s nimi uměla pěkně sžít a procítit jejich bolest, ale u všech to dělala nějak stejně. Všechny postavy byly psány podle stejné šablony. Všichni všechno prožívali stejně a všichni se na konci stejně rozsypali. Za hlavní postavy palec dolů, nesžila jsem se s nimi, a tudíž ani nemohla opravdu sdílet jejich bolest.
Kniha mi nic nového nepřinesla. Možná tak, že nemám žrát věnečky a že koncentrační tábor všechny zničí, ale to už jsem taky věděla.
Za mě ve výsledku přeceňovaná kniha. Jak se dostala do nejoblíbenějších? Tak to netuším. Vážně bych chtěla vidět do hlav těm, kteří ji ohodnotili pěti hvězdičkami a znát jejich důvody k tomuto činu. Pokud jste nikdy ještě knihu s podobou tématikou nečetli, zkuste a třeba budete mile překvapeni, ale za mě to nedosahuje kvalit jiných knih, které již existují. Za mě dvě hvězdy, a to jen proto, že nechci zcela pohřbít českou autorku, protože vím, jak těžké to mají.

Pokud se vám recenze líbila, budu ráda za vaše reakce v komentářích. Můžeme rozjet nějakou diskuzi. Pokud jste tak ještě neučinili, podívejte se na můj profil a pokud se vám budou mé komentáře a recenze líbit, přidejte si mě do oblíbených. Jedině tak vám neuteče žádná další recenze.