Trhni si v Trhlině

recenze

Mezi pro mě jednoznačně nejhorší typy hororů patří ten, který působí dojmem, že se to může stát i vám. Jistě, Vetřelec vzbudil a dodnes budí spoustu emocí, ale to se dělo v nějaké daleké budoucnosti potrefencům na obří kosmické lodi a to se dneska neděje, tak se mi to stát přece nemůže. Vypnu televizi a je po všem. Jenže pak jsou tu ty s nepříjemným přesahem, podložené skutečnými událostmi, stále dohádatelnými. Stále se opakujícími událostmi…

Trhlina začíná jako monolog a pokračuje jako dialog dvou mužů. Autor knihy, Jozef Karika, se setkává s mužem jménem Igor, ten má pro něj mít velmi dobrý příběh. Jako většina úspěšných spisovatelů dostává i autor této knihy dost podobných tipů, ty však nejčastěji končí v koši jako výplody regulérních bláznů, tak nemá důvod naložit i s tímto zdrojem jinak, než s obdobnými v minulosti. Sbohem a šáteček. Jenže Igor je neoblomný a Jozefa zaujme. Dojde tak k několika setkáním, na kterých Igor vypoví svůj příběh, provede zpověď, předá obraz svého osudu, hledá odpuštění a cestu ke spáse, možností se nabízí mnoho.

Každé setkání nabídne část příběhu, starého jako kraj sám a poněkud neuvěřitelného. Diktafon tiše nahrává a Igor začne vyprávět.

Vše začíná nenápadně, kdy čerstvě dostudovaný Igor hledá své uplatnění a jako mnoho vysokoškolsky vzdělaných narazí do zdi či spíše do balvanu nezaměstnanosti a sociálního systému. Pod tíhou okolností i faktu, že jeho přítelkyně Mia jej musí živit, přijme brigádu v rámci rekonstrukce a vyklízení staré vily. Tam po několika dnech hnusné dřiny a nepříjemných pocitů nalezne staré dokumenty a desky, a protože Igor je také nadšený bloger, rozhodne se o tom něco napsat. Jako většina dnešních online aktivních má rád lajky a vysoká čísla čtenosti, směle se tedy pustí do studia nálezu. A narazí na prazvláštní záhadu.

Týká se pohoří Tríbeč, kde má již více než 100 let docházet k nepochopitelným zmizením lidí z různých časů, věkových skupin, sociálního postavení, pohlaví a další měřítek odlišností. Děje se tak na různých místech v rámci pohoří, za podivných okolností a vše spojuje jen fakt, že po zmizelých nezbude kromě prázdného místa v životě vůbec nic. Nalezené dokumenty mají pojednávat o jediném navrátilci, který však pro jistotu zešílel, aby byla záhada ještě větší. Igor se tak ponoří do zkoumání ještě hlouběji a podaří se mu zkontaktovat se dvěma dalšími muži. Učitelem fyziky a skeptikem Davidem a nadšeným mladým záhadologem a outsiderem Andrejem. Po několika konfrontacích dostane Igor geniální nápad se do pohoří Tríbeč s oběma vydat a pak o tom napsat super článek, co bude mít určitě hodně lajků. Plány mu lehce pokazí právě Mia, která na něj má vztek, nápad považuje za hnusný a chce mu to v rámci cesty stále připomínat. I tak se rozhodnou pohoří navštívit a každý si tam najde odpověď na svou otázku. Ještě předtím proběhne drobný výlet do oblasti pro představu, o co jde a ta pravá zábava může začít.

Je důležité upozornit, že tady už jsme za půlkou knihy. Autor dávkuje hrůzu postupně, ovšem nic nezveličuje. Proto je možné považovat knihu za trochu utahanou, ale to mysteriózní horory bývají. Hrůza se nemusí skrývat ve znetvořených tvářích, ale i v obyčejných rozhodnutích, která se ve správném pořadí vrší jedno na druhé.

Čtveřice se tedy konečně vydá na cestu do hor a ty je neúprosně spolknou. Z hor však už nikdy nevyjdou jako stejní lidé. Zprvu nevinně vypadající výprava se pomalu mění v plíživou hrůzu a všem zúčastněným pomalu dochází, že se z pohoří nemohou dostat. Že za vstup zaplatí daň a její výše se stále vyměřuje. A přesvědčení každého z nich je před ničím, co v horách číhá po staletí, nikdy neuchrání. Boj o život a zachování rozumu již začal…

Trhlina není příliš akční kniha, neopírá se o strach z otevřených zlomenin, tržných ran, rozšklebených stvůr ani jiných do očí bijících hnusech. Trhlina jen věci trochu posouvá. Otáčí je oproti normálu a náhle není poznat, kde končí normální stav a kde začíná vláda něčeho silnějšího. Kde je možné věřit vlastnímu rozumu a kde už neplatí žádné fyzikální pravidlo. Hory se stanou čtveřici vězením i peklem a náhle si bolestně uvědomují, že nemohou věřit ničemu, co vidí, co cítí a co znají. Tríbeč se mění na místo s vlastními pravidly a jejich porušení se tvrdě trestá. A za porušení se považuje už i neuvážený vstup na kopce…

V čem tkví strašidelnost této Karikovy knihy mohu přirovnat k jedné své dětské noční můře, která se mi často opakovala. Kdy jsem se i ve snu pohybovala doma a náhle jsem si uvědomila, že něco není v pořádku, že všechno vypadá stejně, ale není. A pak jsem zjistila, že vypínač na chodbě je na druhé straně, než vždycky byl… Banalita, já vím, ale právě ta banálnost obyčejných věcí, které považujeme za samozřejmé a postupný šok z jejich náhlé změny a vybočení z normálu je právě ten základ hrůzy, do jaké se můžete v Trhlině ponořit. A jakkoliv jsou k sobě hrdinové knihy hnusní, arogantní, vzájemně se podrážejí, shazují a nenávidí, jejich ega se při pohledu na dosah a přesah událostí na Tríbeči scvrknou jen na polomrtvé balónky. Jsou roztrhána změnou v samozřejmosti.

Karikovy knihou nejsou prvoplánové a je nutné u nich přemýšlet. Autor každému nabídne možnost se bát a je pouze na čtenáři, zda se chytí nebo ne. Trhlina se rozevírá pomalu, ovšem stále a nebojí se dále rozšiřovat a pomalu pohlcovat bez vysvětlení a slitování. Rozhovor Igora a Jozefa náhle končí. Diktafon je vypnut a zůstává jen otázka.

Byla to pravda?

Komentáře (0)