To prší moře

recenze

Hance je dvacet let a její dětství nebylo zrovna jednoduché. Nejdříve přišla o otce, o několik let později i o matku. Než se dá trochu dohromady, stará se o ní babička Zora.

Hančin komplikovaný vztah s muži vyvrcholí seznámením se s Hubertem, mužem, se kterým jsou si tak povahově podobní, až je to zarážející, dalo by se říci spřízněné duše.


To prší moře je román, které vydalo nakladatelství Motto v loňském roce. Tento psychologický román vypráví příběh dvacetileté Hanky. Nejprve je citově zasažená rozvodem rodičů a rozhodnutím soudu o střídavé péči. Otcova nová partnerka má syna Aleše, do kterého se Hanka zamiluje. Její rozkolísané srdce však zasáhne otcova sebevražda, o pár let později umírá i matka.

Následuje nevyhnutelné a po různých peripetiích se Hanka ocitá u babičky, kterou v podstatě vůbec nezná. S její pomocí, i když ji Hanka odmítá, se dává do pořádku. Dává si do pořádku především duši, která je nemocná bolestí ze smrti rodičů, z nešťastné lásky k Alešovi. Pak se najednou objeví Hubert. Muž malého vzrůstu, ale pro ženu je ochotný udělat velké věci, splnit jí všechno, na co si vzpomene.

Kniha je smutná. Cítíte to z každého slova, z každého gesta, z každého příběhu. Ať už je to Hančin příběh, příběh babičky Zory či příběhy většiny dalších postav. Z každého příběhu se dozvíte, proč je, například, Aleš k Hance takový, proč se babičce Zoře říká bláznivá, jakým trápením si Hubert prošel v dětství a také se čtenář dozví o posledním dni Hančiných rodičů. Stačí jen naslouchat a pochopit.

Příběh vypráví Hanka v ich formě a na celém příběhu je znát, jak hodně vyspěla a hodně věcí pochopila. Kromě Hanky se ve vyprávění střídají v er-formě další postavy. Díky tomu je příběh zajímavější.

Ač není kniha veselá a osudy hrdinů jsou tragické povahy, čte se kniha s lehkostí a velice snadno. Pokud máte rádi psychologické romány, určitě si knihu přečtěte. Protože To prší moře má hrdiny, které můžete kdykoliv potkat. Jsou reální a téměř skuteční.

Komentáře (0)