Temná komora lidství

recenze

Temná komora (2018) 4 z 5 / knihomolka_elka
Temná komora

,,Nominováno na Pulitzerovu cenu," ,,Top 10 The New York Times," ,,ohromující, unikátní, tohle by měla být povinná četba," ,,mnohovrstevný román o hledání osobní identity," ,,chytlavý a upřímný příběh o osobní cestě," ,,působivá a výmluvná kniha."


No to zní skvěle že? Takovou knihu jsem si nemohla nechat ujít a tak jsem se do ní bez bližšího zkoumání děje vrhla po hlavě.

Tento autobiografický příběh začíná jakýmsi svědectvím autorky, v němž načrtává a prozrazuje celou dějovou linku. Nebyl by to však skvělý příběh, kdyby zde začínalo i končilo vše, co může tato kniha čtenáři nabídnout.

Na jedné straně, se zde snažíme pochopit téměř osmdesátiletého člověka, nespokojeného s vlastní identitou, co se snaží věci změnit. A ono se mu to překvapivě i přes jeho pokročilý věk podaří, věci se změní, ale změní se tím i jeho svět? Z osmdesátiletého muže Istvána, se stává osmdesátiletá žena Stefanie, jenže co teď, je opravdu pohlaví to, co předurčuje náš život? Dokáže se tím opravdu změnit celá naše bytostní identita? Přijmou nás lidi, co nás doposud odstrkovali? Tato kniha poukazuje na to, že nikdy není pozdě začít s něčím novým. Klade si spousty otázek, na většinu z nich však musíme hledat odpověď sami v sobě. Není to ale jen otázka identity jednoho muže, čím se tato kniha zabývá.

Zabývá se identitou celého národa, rozervaného dějinami, hledajícího sama sebe, hledajícího své místo v životě. Poukazuje na důležité otázky nejen z dějin maďarského národa, nýbrž z aktuálního dění, v tomto rozpolceném státě. Svému čtenáři předkládá kniha fakta, o kterých doposud neměl ani tušení. Nutí dohledávat si informace, zamýšlet se. Nutí pokládat ty správné otázky.

V neposlední řadě se zabývá tématikou rodičovství, přijetí, příjímání i odpuštění. Sama jsem měla při čtení problém přijmout hlavní postavu Istvána/Stefanii v jejím protichůdném stylu jednání a de facto (i pochopitelně) rozdvojené osobnosti, natož jak obtížné to muselo být pro samotnou autorku-dceru.

Nejedná se zrovinka o odpočinkovou četbu, ale právě díky tomu má kniha svou hloubku a svou cenu. Díky tomu se umisťuje na top žebříčcích a díky tomu je povšechně přijímána kladně. Je to ten typ knihy, ze které cítíme žurnalistiku z každého řádku. V každé větě se nám dostává tolik informací, které ani nemůžeme stihnout pobrat, na konci však z knihy vyjdeme obohaceni o nový pohled na svět, obohaceni o nové otázky ať už v rámci problematiky genderu, náboženství či celého lidství. Kniha překračuje hranice jednoho člověka, překračuje hranice státu, otevírá nové obzory a zabývá se důležitými globálními problémy.

Sama musím říct, že se mi kniha četla velice obtížně. První polovinu knihy jsem nesnášela a nadávala sama sobě, do čeho jsem se to pustila. Nedávalo mi to však smysl, proč je tato kniha takový bestseller a já se sní přitom tolik trápím? Někde v polovině knihy se vše změnilo a já začala vidět to, co mi neustále unikalo. Podstatu této knihy a možná i hlavní podstatu existence Susan Faludi. Knihu jsem si rázem zamilovala a už ji nedala z ruky. Dočtenou jsem ji měla asi v rámci dvou dní a ještě teď při psaní recenze vstřebávám sílu Susaniných slov a myšlenek. A že jsou to opravdu velké myšlenky.

Komentáře (0)

Přidat komentář