Tana French Vetřelec

recenze

Vetřelec (2017) / HaHa11

Nevím, zda by „irská královna detektivky“ (takto je autorka označena na záložce knihy) byla nadšená z českého názvu svého posledního díla. V originálu The Trespasser se v češtině blíží spíše označení nepovolané osoby, někoho, kdo se nachází tam, kde nemá co pohledávat. Nehledě na to, že pod pojmem „vetřelec“ si značná část populace představí onu vesmírnou obludu zprudka se vynořující z útrob astronautů. A tady se spíše několik osob ocitlo ve špatnou dobu na špatném místě a Tana French nám o tom vypráví. Vypráví dlouze, důkladně a velmi a velmi poutavě.
Šestá kniha, ve které vystupují detektivové z dublinského oddělení vražd, je stejně jako ty předcházející nejen detektivkou. Je zároveň psychologickou sondou; spisovatelka nešetří žádného z protagonistů – nemilosrdně rozebírá pohnutky a motivy činů podezřelých, svědků i vyšetřovatelů. A když se tím vším čtenář prokouše (myšleno nikoliv pejorativně) a dostane se na poslední stránky, zadrží chvíli dech a marně otáčí list, jestli se mu nedostane ještě nějakého dovětku.
Detektivové Antoinette Conwayová a Stephen Moran jsou pověřeni vyšetřením násilné smrti mladé ženy. Zemřela v sobotu večer, když dokonale upravená chystala večeři pro svého přítele. Vypadá to na banální mileneckou hádku, která skončila tragicky, a od dvojice vyšetřovatelů se očekává rutinní postup a především brzké uzavření případu. Hlavním podezřelým je přítel nebohé Aislynn; mladý muž, jehož počínání nejen onoho osudného večera je prapodivné. Pozice Conwayové na oddělení není záviděníhodná – je nejen terčem obhroublých chlapáckých vtípků, ale má i oprávněné důvody domnívat se, že komplot služebně starších kolegů má kořeny jinde. Společně s parťákem Moranem rozvíjejí několik linií pátrání – existoval v životě zavražděné ještě nějaký jiný muž, jak naznačuje její kamarádka? Kam a proč zmizel před lety její otec, vzpomene si Antoinette, v jaké souvislosti ji před časem potkala? Depresivní atmosféra vydýchaných vyšetřovacích místnosti, kterými poletují donekonečna kladené otázky, hra na hodného a zlého policajta, slepé uličky a záblesky možných pravd – to všechno autorka přibližuje očima Conwayové. Její postava je neuvěřitelně autentická – drzá a vulgární, tvrdá, bez jakékoliv snahy se zalíbit – čtenáři, kolegům, vyšetřovaným. Svého kostlivce ve skříni drží pod zámkem a kompromisy užívá pouze jako promyšlenou zbraň.
Že pravda nakonec zvítězí a zlo musí být potrestáno? Ale kdeže!? Možná v pohádkách a na ty si parta z Dublinu nepotrpí. Nechme se proto překvapit, koho si z této sestavy vybere Tana French příště.
Za zmínku, a to pochvalnou, stojí i práce překladatele (Petr Pálenský). Mluva detektivů včetně Conwayové je všechno možné, jen ne za všech okolností korektní. Vulgaritami se to tady občas hemží, a přesto nemá čtenář pocit, že se brodí žumpou. Možná i proto se tentokráte nekoná žádné „podivno“ a „tajemno“, kterými autorka nešetřila v předcházejících příbězích (V lesích, Místo pro tajnosti).
Vetřelec je nadprůměrně dobrá kniha. Nikdo v souvislosti s ní nebude mluvit o „severském stylu“ (což je jedině dobře, protože napodobitelů a „pokračovatelů“ je víc než dost), bez akčních scén, krkolomných honiček a zázračného přežití chrabrých strážců zákona se autorka také obešla. Jestliže přirovnávat, tak jedině k předchozím dílům Tany French. A to bude pro její příznivce to nejlepší doporučení.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---