Tak pojď ...

recenze

Tak pojď... (2018) / AnieDoe
Tak pojď ...
Kniha je sbírkou příběhů, které vznikly z projektu Tři věty. Na začátku každého příběhu jsou nejprve uvedeny ony původní tři věty a poté jsou rozvinuty do krátkého příběhu. Což dává čtenáři dopředu tušit, o co v příběhu půjde, nicméně nijak to nekazí dojem, který nakonec celý příběh udělá.

Sbírka začíná povídkou, ve které syn Věrky a Mirka potřebuje po havárii ledvinu. Tato nehoda nejen, že zkomplikuje jeden mladý život, ale také odhalí, že Mirek není biologickým otcem, ale že jeho syn je plodem divoké rozlučky se svobodou. Navzdory tomu, že se jedná o vážné téma, povídka je psána lehkým tónem a dobrý konec, zanechá čtenáře spokojeného. Následuje povídka o dětské svatbě, cikánech a kolotočích. Poté se postupně začne objevovat více a více povídek, ve kterých je hlavním tématem blízký vztah ke zvířatům. A jednou takovou povídkou sbírka i končí.

Jediné, co by se snad sbírce dalo vytknout je, že začíná zaměřením na lidské vztahy, a přináší úsměvné anekdoty ze života, ale končí velice lyrickým popisem přírody a vztahu člověka ke zvířatům. Tón je sice u všech příběhů velmi příjemný, ale někteří čtenáři se asi neubrání pocitu, že závěr nedostál tomu, co začátek sliboval.

Navzdory tomu, knihu vřele doporučuji. Je velice milým počtením a zanechá duši prosvětlenou a spokojenou a tak určitě využijte autorčiny výzvy “Tak pojď …”

Komentáře (0)

kniha Tak pojď... recenze