Recenze knihy Skleněný most

recenze

Knížka je sbírkou krátkých příběhů, které se častokrát věnují nadpřirozeným či nevysvětlitelným jevům kolem nás. Objevují se laskavé příběhy o babiččině vůni, která nečekaně naplní byt v době jejího úmrtí a poté každý rok na výročí její smrti, o Vánočním dárku od milého, který kvůli autonehodě nikdy nepřišel na slíbenou schůzku, či o prodavačce, která zůstala ve svém krámku prodávat upomínkové předměty i po své smrti.

Všechny příběhy mají velice milý tón a postavy v nich znázorněné jsou bez výjimky hodní lidé. Hlavním tématem, který autorka v této sbírce rozebírá, je, co se s námi děje po smrti. Kam odchází, či kde zůstávají naše duše? Její příběhy jako odpověď nabízí, že zůstáváme nablízku svým drahým či v místech, která se nám líbilo a kde nám bylo dobře.

Hlavním problémem této sbírky je, že všechny příběhy jsou psané v první osobě a vzbuzují tak dojem, že to je autorka, která tyto příběhy prožila. Postupem času se objevují nesrovnalosti v chronologii, či v počtu sourozenců a zhruba po polovině knížky je zřejmé, že se jedná o fikci a že jednotlivé příběhy spolu nijak nesouvisí. Zbytečně to čtenáře mate a určitě by bylo příjemnější, kdyby příběhy byly psány ve třetí osobě.

Nabízený pohled na svět je až příliš idylický a občas má čtenář pocit, že se příběhy hodně opakují. Nicméně pokud hledáte něco, co Vás zbytečně nevystresuje a naopak ve Vás vyvolá pocit, že svět je vlastně dobré místo k životu, mohu knížku jen vřele doporučit.

Komentáře (0)