Tak malebná...a božská

recenze

„Je léto, plné léto, léto k zbláznění. Slunce sežehlo rosu, vyblýskalo zeleň, zapálilo kohoutky a smolničky, vybílilo paprsky kopretin a zlatě plane v mochnách a v pryskyřnících, v motýlcích štírovníků.“

Nevěřím, že tato kniha je vlastně přepsaný film. A přeci. Poprvé vyšla v roce 1979, zatímco film spatřil světlo světa (nebo spíše kin) v roce 1976. Kniha je nádherná. Malebná, psaná voňavým jazykem. Mazlila jsem se s každou větou, každým slovem, abych si příběh vychutnala a nic mi neuteklo. A byla jsem nešťastná, že mi stránky utíkají před očima až moc rychle.

Před lety jsem četla Jak vytrhnout velrybě stoličku a byla jsem zklamaná, když jsem při čtení knihy nenarazila na nic nového a spíše jsem postrádala umění Tomáše Holého. Tentokrát se žádné déjà vu nekonalo. Kniha mne naprosto uchvátila svým vyprávěním, charakterovou studií, přidanými scénami, vysvětlením některých okamžiků a příběhem samotným.

„Měsíc – studený patron ničemu nerozumí, mrhá vypůjčeným světlem a bere tmě bosé nohy, pavučinku v šípkovém keři, pohozené brýle.“

Zůstala jsem krapítek šokovaná nad samozřejmostí, s jakou autorka zasazuje do děje dnešní tabu, jako jsou kouření s dětmi v autě či odhazování odpadků po okolí…jo jasně, papír v lese nikoho nezabije, stejně tak jako banánová slupka v rybníce. Tenkrát to moc nehrotili. A poznamenat to musím, protože je to jediná poznámka, kterou jsem si při čtení knihy udělala. Tak jsem byla do děje ponořená.

Je to nádherné. Je to báječné. Určitě si ji přibalte s sebou na dovolenou. A pokud máte rádi film, tak tím tuplem. Nechte se unášet létem, smíchem a holubím pírkem.

Komentáře (0)