Svoboda a touha

recenze

Autorka Nina George u nás už vydala několik knih. Tou poslední je román Krása noci. Mě tato knížka svou anotací hned oslovila, takže jsem se s chutí pustila do čtení.

Hned na úvod musím podotknout, že tohle je opravdu zvláštní román, který nejspíš nesedne všem čtenářům. Autorka je zpočátku tajemná a opravdu jsem nevěděla, kterým směrem se ve svém vyprávění hodlá vydat. Je to přesně ten typ příběhu, jenž je typický pomalejším tempem. Neberte to ale tak, že se v něm (z hlediska děje) nic nestane. Těch zvratů a obratů je v něm naopak docela dost a jsou hodně zásadní. A nečekané. Alespoň pro mě takové byly. Je to hluboký příběh plný analýzy citů a mezilidských vztahů. Autorka se zaměřila na vztah mezi manželi. Jak se mění a vyvíjí. Jak se mohou odcizit. A na mateřství. Na to, že žena najednou není nikdy sama. Jenže dítě dospívá, nalézá lásku a rodiče po mnoha letech opět zůstávají sami. Co však zbývá z bývalého "my"? Rozpadne se "my" na další části? Co ještě Nina George neopomněla? To, jak se dá budovat vztah s potencionální snachou. Není to nic jednoduchého a už vůbec ne ve chvíli, kdy osud rozdá karty tak, že snacha zná vaše tajemství...

Přesně to se totiž stalo hlavní hrdince Claire. Pracuje jako profesorka na vysoké škole a je jednou z nejlepších etoložek v Paříži. Má rozsáhlé znalosti o lidských emocí. Lidé z ní často mají obavy, protože dokáže odhalit vše, co skrývají pod vrstvami přívětivého chování. Umí číst v chůzi, držení těla, obličeji, gestech, cítí napětí, strach, roztržitost, touhu... Ví, jak moc důležitá je neverbální komunikace. A to je hlavní pointa autorčina příběhů. Jde hodně o úvahy a zamyšlení. Jenže jak se tak říká, kovářova kobyla často chodí bosa, takže ačkoli by se mohlo zdát, že její vlastní vztahy (potažmo manželství) jsou bezproblémové, rozhodně tomu tak není. Možná nad svou vlastní situací jen zavírá oči. Možná moc dobře ví, co od života chce. A možná i ona pořád ještě hledá sama sebe.

Je to privilegium když člověk ví, že někoho ztratí. Může si tak ten okamžik zapamatovat. Jak často ztratíme někoho bez předchozího varování!

Styl psaní je poetický, melancholický a barvitý. Nemám moc ráda spojení "květnatý jazyk", ale v tomto případě je to výstižné. Vzhledem k tématům, o které zde jde, to není úplně jednoduché čtení. Útěk, strach, touha, svoboda a láska. Nenapadá mě žádná knížka, ke které bych Krásu noci mohla přirovnat. Možná vám chvíli bude trvat, než se začtete. Ale pokud máte zrovna chuť na něco, co je tak trochu filozofické, hloubavé a plné zamyšlení nad životem (a hlavně nad city a vztahy), tak by se vám román mohl líbit.

Komentáře (0)