Svět bude zpívat zas

recenze

Ediční plán nakladatelství Argo pro letošní rok znám skoro zpaměti. Už když jsem ho prohlížela poprvé, zaujala mě kniha Sbor chilburských dam, jejíž autorkou je Jennifer Ryanová pocházející z Velké Británie (v současné době žijící a pracující v Americe). Čím častěji jsem si plán prohlížela, tím více jsem se těšila na to, až si tuto knihu přečtu, neboť jsem tušila, že tento příběh bude mít hodně co nabídnout.

Sbor chilburských dam se odehrává v prostředí anglického venkova, který nám vykresluje obraz statečných žen, které jsou všemi způsoby ovlivněny druhou světovou válkou. Můžeme sledovat, co vše se v této idylické krajině přihodí za pouhý půlrok. Konkrétně v roce 1940, kdy se Německo snažilo zaútočit na Velkou Británii. Je až k neuvěření, jak jediný pouhý okamžik mohl změnit životy mnoha lidí.

V případě této knihy jsou vypravěčkami ženy, neboť skoro všichni muži venkovského městečka jsou nasazeni ve válce a veškerá břemena teď na sobě nesou dámy. Ať se již jedná o strach o vlastní syny a manželi, kteří bojují za svou zem ve válce, strach z postupu války a nebo o strach z budoucnosti, pokud se ovšem dá o nějaké mluvit.

Vyprávění několika postav je velmi rozmanité, neboť čtenář má možnost nahlédnout do života žen různého věku a různého společenského postavení. Mně osobně k srdci nejvíce přirostla paní Tillingová, protože její charakter během celého vyprávění dospěje k velkému obratu. Tato změna by se dala i nazvat tak, že se ošklivé a bojácné káčátko proměnilo v krásnou a statečnou labuť.

Mimo paní Tillingové se setkáme s prohnanou a mazanou “porodní asistentkou” Edwinou Paltryovou, která mi dost lezla na nervy, neboť se ve svém povolání pouští na dost tenký led a všude vidí pouze peníze. O nejrozsáhlejší popisy událostí se postarala třináctiletá Kitty, která má mnoho co říct. Na ní se mi líbila její dětská naivita mísící se s názory již dospívající slečny. Pozadu nezůstala ani její starší sestra Venetie, která je nám představena jako rozmazlená mladá dáma, která opovrhuje snad úplně vším. A v poslední řadě nám vypráví židovská dívenka Silvie, která byla do Chilbury poslána z Československé republiky. Díky Silvii bylo několikrát v příběhu zmíněno i Československo, což mě při čtení potěšilo, ačkoliv se jednalo o zmínky ne zcela kladné.

Rozdíly mezi Československem a Chilbury - co se mi podařilo vyrozumět
V Československu je víc čokolády (Silvie čokoládu zbožňuje a ta je tady teď za války vzácná).
V Chilbury jsou kopce, pole a háje, kdežto v Československu je víc hlubokých lesů.
Tam i tady jsou koně (Silvie koně miluje).
V Československu je vždycky o Vánocích sníh a jsou tam kouzelné vánoční trhy.
V Československu nebyla válka, nacisti prostě jednoho dne obsadili celou zem.
(str. 132)

Pokud si kladete otázku, kde se nachází zmiňované Chilbury, nemusíte si lámat hlavu, protože se jedná o čistě fiktivní městečko, které vzešlo z autorčiny fantazie. Jennifer Ryanová tuto knihu věnovala své babičce, které bylo na počátku druhé světové války dvacet let a která poznala nejen strasti, ale i radosti válečné doby.

Vím, že o radostech v tomto případě nejde příliš mluvit, ale nejen babička Jennifer, ale i protagonistky této knihy jsou členkami pěveckého sboru. V samotném příběhu se jednalo zprvu o sbor smíšený, ale poté, co je na začátku oznámena smrt komodora Edmunda Winthropa, je tento sbor zrušen. Ale protože my ženy se snažíme dostát svého, jedna dáma z Chilbury se rozhodne pro nevšední věc - založit sbor ryze ženský. Je samozřejmé, že tato událost nezůstane bez předsudků. Jsou však tyto předsudky oprávněné a nebo mají tyto ženy šanci uspět? A nedalo by se to přece jen nazvat troufalostí?

Sbor chilburských dam mi byl oporou a nejlepším přítelem při mé neplánované návštěvě nemocnice. Rozečetla jsem jí jeden večer a druhý den odpoledne jsem s těžkým srdcem zavírala dočtenou knihu. Příběh mě pohltil až tak moc, že jsem nekoukala nalevo, napravo, ale jen četla jako posedlá. Mám strašně ráda typ těchto románů složených z deníkových záznamů jednotlivých postav a dopisní korespondence obohacených o hojné dialogy postav. Při čtení jsem si vzpomněla Letního hosta od Alison Anderson, jehož příběh byl také sestaven z deníkového vyprávění .

Této knize nemám vůbec co vytknout, veškerá má očekávání byla naplněna. Je to jedna z těch, jejíž příběh vám zůstane v paměti dlouhou dobu. Nejen, že se dozvíte o životních cestách vícero lidí, ale dozvíte se i o historii nejen ženských sborů, což dělá tento příběh ojedinělým a o to více zajímavým. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Komentáře (0)