Svěrák o lidských vztazích i nevztazích

recenze

Zdeňka Svěráka známe všichni především díky Divadlu Járy Cimrmana a jeho nezapomenutelným filmům. Herecká a scenáristická ikona české kinematografie má však co nabídnout i literárnímu světu. Stačí si třeba přečíst takové Povídky.

Soubor deseti krátkých povídek nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu, tedy lehkým a brilantním vtipem sršící dialogy. Jeho tolik typický humor, který se dívá na člověka s nadhledem a láskou mě dováděl k pocitu, že po strašně dlouhé době čtu knihu, jejiž postavy jsou lidé z masa a kostí a ocitají se v běžných situacích, které tak dobře znám. I na malém prostoru a s minimem slov dokázal napsat příběhy, které vás ve své obyčejnosti a všednosti dokážou zasáhnout daleko víc než mnohý rozsáhlejší román.

Svěrákův literární styl je minimalistický. Nepotrpí si na popisech ani na příliš detailním líčení děje, díky čemuž je všal každé slovo o to údernější. Někdy i jedinou krátkou větou v závěru povídky dokáže změnit celé vyznění příběhu, což je velké plus, protože při tomto způsobu vyprávění nebudete mít pocit, jako by mi při čtení docházel dech. Celkově se povídky čtou snadno, a to díky rychlému tempu i dobře zvládnutému vykonstruování příběhů. Stačí pár první vět a vy čelíte frontálnímu útoku, který vás chtě nechtě vtáhne do děje.

V jednotlivých povídkách rozehrává různé příběhy různých postav – od nevěrného řidiče Puklici, kterému se naplní ty nejhorší obavy kvůli nemanželskému dítěti, po přihlouplého Tetřeva s hlasem jako reprobedna, který sledem náhod a své naivitě přišel o sluch. Prostor dostane i učitelka Ivanka, která nacvičuje s dětmi báseň Josefa Hory k výročí Velké říjnové socialistické revoluce a je nucena pozměnit jeden verš, aby byl pro tehdejší dobu přijatelnější; nebo samotný Zdeněk Svěrák. Každá z povídek je přitom psaná jinou formou, a to přesně tak, aby se co nejlépe hodila ke svému příběhu.

Svěrák si všímá především lidských vztahů i nevztahů. Kniha je plná lásky, radosti, ale i neštěstí, těžkosti s lehkosti bytí. Z těch deseti osobitých příběhů mě osobně nejvíce zaujaly zmíněný Tetřev, Horká neděle a Za Přemkem Baštýřem, které mají skvělý závěr. Nicméně všechny povídky jsou výborně vypointované, čtivé a zajímavé, nenašla se ani jedna, která by mě vyloženě nebavila.

Přirozená zemitost, lehce sugestivní evokace atmosféry a výborný humor jsou faktory, kterými se vyznačují velké autorské počiny. Povídky Zdeňka Svěráka jsou jedny z nich.

HODNOCENÍ: 100%

Komentáře (0)