Případy Jane Austenové

recenze

Jane Austenová a muž v kněžském rouchu (2015) / Ajvy (306 views)
Případy Jane Austenové
Dílo anglické spisovatelky Jane Austenové je nesmrtelné. Její knihy se stále těší novým vydáním, režiséři se předhání v nejzdařilejší filmové adaptaci a její svéhlavé hrdinky inspirují čtenáře(ky) po celém světě. Americká spisovatelka Stephanie Barron už podruhé představuje všemi milovanou Jane Austenovou jako amatérskou detektivku, která využívá svých bystrých pozorovacích schopností, hluboké znalosti lidské povahy a divokého odhodlání k řešení nejrůznějších záhad.

Stephanie Barronová už v předmluvě píše, že jde o opravdovou osobní zpověď deníkovým záznamem detektivního dobrodružství, které Jane Austenová prožila pozdního léta roku 1804 v Lyme. V předmluvě prvního dílu také tvrdí, že jako vzdálená příbuzná slavné spisovatelky získala její deníky, o kterých se dosud nevědělo. Deníky byly nalezené na půdě, kde se na ně prášilo, a většina z nich obsahuje detektivní záhady, se kterými se Jane Austenová setkala. Nálezci deníků se obrátili na Stephanii Barronovou se žádostí, aby je zveřejnila. A tak v roce 1995 spatřila světlo světa detektivka „Jane a nepříjemnost na panství Scargrave“, vydaná u nakladatelství Moba. (ZDROJ TEXTU)

Píše se rok 1804 a Jane se svou rodinou cestují poštovním dostavníkem na Lyme Regis na pobřeží Dorset, aby se vyhnuli přívalu letních veder v Bath. Kočár se však převrátí a její sestra Cassandra je zraněná. Jane se vydá pro pomoc a útočiště nalezne v High Down Grange, jehož majitelem je tajemný a atraktivní Geoffrey Sidmouth, se kterým žije krásná francouzská dívka Seraphine Lefevre, jež má podle místních drbů být jeho milenkou. Při jedné ze svých procházek se Jane stává svědkem prudké výměny názorů mezi panem Sidmouthem a místním zaměstnancem. Další den je muž nazelen mrtvý. Nebyla by to zvídavá Jane, aby ji to nechalo chladnou a rozhodne se případ pořádně prošetřit. Místní důstojník Percival Fielding ji informuje, že pan Sidmouth je mnohem více než jen tajemný majitel panství a má co dočinění se zdejší partou pašeráků. Když je nalezen mrtvý i Fielding, Sidmouth je zatčen a Jane požádána místními orgány o pomoc při vyšetřování a postavena strhujícímu dobrodružství, plnému tajemství, která čekají na odhalení, špionáže i romantiky.

Jedna z mnoha věcí, kterých si na tomto románu cením je způsob, jakým Barronová prokládá dobrodružství s historickými fakty. Jak už zmiňuji výše, Jane Austenová Lyme opravdu v roce 1804 navštívila a muselo na ni udělat silný dojem, protože jeho prostředí využila také v posmrtně vydaném románu Anna Elliotová. I spousta dalších míst z autorčina života je nepopsaný list, a to převážně díky Cassandře, která po smrti své slavné sestry zničila velkou část jejich rukopisů, a Barronová tím dostala volnou ruku, s níž může zkoumat různé aspekty neznámých etap jejího života a společnosti 19. století.

A právě historické detaily mě udržovaly v pozornosti. Samotný děj byl trochu rozvláčný, především když přišlo na popisy scén. Rozjezd se oproti jiným knihám dost táhl, ale po první kritické třetině se všechno obrátilo a já zbývající dvě přečetla jako mávnutím proutku.

Přidanou hodnotou celé knihy jsou především postavy podobné těm z románů Austenové. Pan Sidmouth byl skvělý charakter, ve všech směrech připomínajícího dokonalého pana Darcyho. Dokonce vztah mezi Sidmouthem a kapitánem Fieldingem byl velmi podobný tomu, který mezi sebou měli Darcy s Wickhamem v Pýše a Předsudku.

Jinak mám z knihy dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu jí nemůžu upřít čtivost a místy velmi zajímavé a napínavé pasáže, ale na druhou je tu dost věcí, které mi prostě neseděly. Díky podobnosti charakterů postav jsem si v hlavě pořád představovala pana Darcyho, který podle všeho vraždí lidi a Elizabeth jako takového Sherlocka Holmese. To prostě nešlo. Navíc byla Jane až ve svých zápiscích až přehnaně cynická. Co se týče jazyka, kterým je kniha napsaná, autorka není majitelem nějakého typicky originálního stylu psaní, ale píše jasně a stručně. Nenajdete ani žádné dobové výrazy, což knize opět ubírá, aby byla braná trochu vážně.

Skvělým aspektem je však všudypřítomná napjatá atmosféra, která na vás dýchá z každé strany. Vykreslení celkové atmosféry jde autorce opravdu na výbornou a dost často tak budete mít pocit, že jste se sami ocitli v přímořském letovisku Lyme Regis. I díky tomu si Barronová vystačí bez přílišného množství brutalit a psychologických strašáků, kterými se to v dnešních detektivkách jen hemží.

Jane Austenová a muž v kněžském rouchu se dá číst naprosto samostatně bez znalosti předchozího dílu série, přesto bych z vlastní zkušenosti doporučila začít pěkně od začátku. Jinak jde o velmi příjemné odpočinkové čtení. Přeci jen je to něco úplně jiného než všechny ty současné severské detektivky nebo americké thrillery, které jsou na každém rohu. Už jen proto, že budete parťákem samotné Jane Austenové!

HODNOCENÍ: 60%

Děkuju nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Jane Austenová a muž v kněžském rouchu recenze