Recenze: Marek Skřipský - Případy inspektora Rádla

recenze

Detektivky bezesporu patří k oblíbeným literárním žárnům. Mezi čtenáři jsou nejpopulárnější samozřejmě ty severské, avšak i v našem malém rybníčku se čas od času objeví nějaká větší ryba. Jednu takovou nedávno ulovilo a poté vypustilo na pulty knihkupectví nakladatelství Moba.

Po velmi dlouhé době se mi do rukou dostal detektivní román, který nebyl ani tak napínavý, jako spíš fascinující svou dokonale skloubenou atmosférou s přirozenou vnitřní logikou. Žádné nadbytečné fráze na efekt, nekonzistentní útržky vět, ani naopak samonosné, zatěžující příběhy, což je umění, na které rezignuje naprostá většina jinak geniálních autorů.

Kniha Případy inspektora Rádla obsahuje šest příběhů v kulisách první republiky, které nabízí unikátní pohled na práci tehdejší tajné služby. Její autor Marek Skřipský vytvořil zajímavé a poutavé zápletky zasazené do českých reálií, se kterými se musí poprat mladý zpravodajský inspektor československé tajné služby Jan Rádl.

Hned v prologu se setkáváme s čtyřiadvacetiletým Honzou Rádlem, v tom okamžiku ještě policejním vyšetřovatelem, který žije sám ve své garsonce v Praze, po práci si občas skočí do oblíbené hospůdky a pravidelně dochází na oběd ke svým rodičům. Brzy se seznámí s dcerou bohatého továrnika Janou Vránovou, jejichž vztah je v jinak krimi atmosféře příjemným zpestřením, ale romantika je pro Skřipského až druhořadou záležitostí, takže žádné líčení lásky až za hory nečekejte. V práci se Rádlovi dostane nabídky na post špionážního zpravodaje, kterou s vidinou výzvy (a lepšího výdělku) přijme. Jakmile jsme tedy obeznámeni s dosavadním životem hlavního hrdiny i jeho blízkých, plynně se dostáváme k prvnímu Rádlovu případu jakožto inspektora – tedy až po pořádné testující nakládačce. Poté už Rádl čelí snahám komunistických radikálů vytvořit v Praze jakýsi útočný oddíl, navštíví autorovo rodné město Ostravu, aby zde řešil válku mezi pašeráky kokainu, se svým kolegou Brázdou vyšetřují případ vraždy ministra financí Aloise Rašína, poté i brutální vraždu venkovského faráře a vzdorují spoustě nebezpečným událostem s politickým podtextem.

Skřipský se historickým vzděláním nezapře. Fakta a fikce se zde překrývají tak, že jen umění a historie perfektně znalý čtenář může rozlišit jedno od druhého. Do příběhu pomalu vplouvaly jiné postavy, jedna za druhou, každá svým způsobem velmi dobře charakterizovaná, ať už šlo o Rádlovi kolegy nebo nejlepší kamarádku Jany Ditu Hajskou. Při čtení jsem měla pocit, jako by všechny kdysi za první republiky existovaly, jako by to nebyly jen pouhé výmysly spisovatele. Právě dojem opravdovosti způsobil, že mě četba pohltila. Často mívám u některých knih pocit, jako by příběh jeho autor vymýšlel za chodu a stejně jako čtenář nevěděl, co se stane na další straně. U Rádla se vám nic takového nestane. Kniha je čitelně promyšlena od prvního písmene až do poslední tečky.

Jak už píšu na začátku, celkově se mi děj jako takový zamlouval, je napínavý, temný, pochmurný, děsivý, doplňený o časté a dlouhé popisy, díky kterým jsou příběhy sice rozvláčnější, ale také tím čtenáři přibližují tehdejší dobu o něco důkladněji. Přesto by se našlo pár (zanedbatelných) much. Styl jednání hlavního hrdiny a jeho dopad se dal snadno předvídat, takže efekt překvapení pro mě nebyl tak dramatický, jak mohl být. Ve srovnání s celým příběhem jde ale drobnosti, které se dají této knize odpustit. To jen, abych nepěla pouze chválou.

Pokud tedy máte rádi detektivky, v Případech inspektora Rádla si určitě příjdete na své. Zápletky ve všech šesti příbězích jsou velmi přitažlivé, stejně jako místo, čas a historické souvislosti. Když vás stejně jako mě nepřekvapí žádný zvrat, minimálně budete překvapeni tím, jak se kniha čte téměř sama.

Komentáře (0)