Stříbrná kůlka i plující labuť

recenze

Madison žije ve lžích, ale neví o tom. Číst tuto knihu je stejně zábavné jako trhat motýlům křídla, nejenže jsou tu postavy, které si zaslouží více než jednu kulku mezi oči, ale i postavy, které jsou svým způsobem spalující.

Od Bishopa, přes Natea, až k Madison a Tate.

Dříve byla Madison všemi opovrhována, ale poté co se z její, teď už mrtvé, matky stala vražedkyně, stal se z Madison duch. Vše se ale mění, když nastoupí do nové školy a moc lidí jí věnuje přehnanou pozornost, a teď nemyslím soucit!

Hrát hru a nemoci vyhrát ani prohrát je psycho a únavné, Bishop i Nate a další kluci, by o tom mohli vyprávět, i když radši ne.

Madison má pocit, že je nová v nějaké podlé hře, a to ještě zdaleka neví všechno. Unést, vrátit a mlčet. Tři pilíře a jediná pravidla hry, která v jejím případě platí, ovšem má stejná pravidla i Bishop?


Tato kniha je zamotanější než moje tkaničky, ale ve chvilkách, kdy vám něco dává smysl stojí za to... Drsnej, nepřístupnej a sexy Bishop zachraňuje příběh, čímž nechci naznačit, že nemám Madison ráda, protože mám a moc. Jediné co mi schází je Madisonina kuráž a občasná odezva.
Jestli mám hledat plusy: Miluju tu obálku, miluju Bishopa, miluju Natea a miluju ten jejich zvrácenej smysl pro humor.

Komentáře (0)