Strhující příběh nebo jen kniha plná zmatku a chaosu

recenze

Šepotání (2015) / Katynka1311 (314 views)
Strhující příběh nebo jen kniha plná zmatku a chaosu
Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který už její matku připravil o rozum. Pocházejí totiž z rodiny Alenky Liddellové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět.
Když se matčin stav zhorší , nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak jí zná z knížek, a stáhne s sebu i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morfeus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit ?


Začíná strhující příběh plný chaosu a zmatku..

Jak už předchozí řádka napovídá Šepotání je vskutku strhující příběh, ovšem je také plný zmatku a chaosu.. No ale vezměme to pěkně od začátku
Tuto knihu jsem si koupila vlastně jen z důvodu krásné obálky, nevěděla jsem o čem je děj, jen jsem tušila, že asi půjde o něco na způsob Alenky v Říši divů.....
Hned na první pohled mě zaujala anotace a tak už jsem se nemohla dočkat až knihu začnu číst. Byla jsem velmi překvapena zeleným písmem, ale nakonec jsem s ním neměla žádný problém.

No a teď už k samotnému ději, musím uznat, že jsem ze začátku byla z knihy dost zmatená a říkala sem si, že kdybych si nepřečetla anotaci, tak se z prvních pár stran nedozvím ani jak se hlavní hrdinka jmenuje....
Dalším problémem bylo zdlouhavé popisování a velmi pomalé se dostávání do děje a tak uběhlo sto stránek a pořád nic.... Vážně jsem měla sto chutí s tou knihou praštit.
Naštěstí jsem to neudělala a po nekonečných sto stranách se konečně začalo něco dít, najednou jako by vše nabralo jiný spád děj se rozjel, pohltil mě do svých spárů a už mě nepustil, vážně jsem měla veliký problém se od knihy odpoutat. Všechen ten zmatek, chaos a ta dokonalá nedokonalost byla mému srdci tak blízká, až i já sama jsem tomu nemohla uvěřit. Za mě osobně děj skvěle vymyšlený, možná bych dala více prostoru i jiným postavám, než jen těm hlavním a možná bych v některých částech kladla menší důraz na milostný trojúhelník, který se v jednu chvíli řešil tak často, až už mi lezl krkem.

Co se týče postav tak u hlavní hrdinky jsem pořád (a to i po přečetní druhého dílu) na vážkách. Z jedné strany je mi sympatická, ale na druhou stranu mě strašně štve svou naivitou, občas sobeckým chování a v neposlední řadě tím jak snadno se dá zmanipulovat. Zach tak to by mohla být kapitola sama o sobě, on mi byl nesympatický už od začátku, já zkrátka vážně nemusím tyhle typy kluků a v některých částech jsem mu to chování prostě nevěřila, je sice krásné že se pro Alyssu obětoval, ale to je asi tak všechno, zkrátka mi v té knize moc neseděl. No a Morfeus tak ten mi k srdci přirostl hned, dle mého názoru je to přesně ten typ, kterého buď milujete nebo nenávidíte. On pro mě byl kořením celé knihy a neumím si ji bez něj představit a i když se někdy choval sobecky a povrchně, tak ne všechny je činy jsou sobecké a pro Alyssu by se obětoval úplně stejně jako Zachary....

Jak už jsem říkala tato kniha mi neskutečně přirostla k srdci, styl psaní této autorky je zkrátka velmi povedený. No a pár slov ke konci, kniha je dobře ukončená, správně navnadí čtenáře na pokračování a nic víc už snad není potřeba dodat....

Komentáře (0)

kniha Šepotání recenze