Kniha která má za úkol dojmout...., no jak koho!

recenze

Píše se rok 1987 a June Elbusové je čtrnáct. Uzavřená dívka nemá přátele, a navíc ji v poslední době trápí i odcizený vztah se starší sestrou, se kterou si dříve byly blízké. Nejraději by žila ve středověku, toulala se po lese a poslouchala vlčí vytí. Na celém světě existuje jenom jediný člověk, který jí opravdu rozumí - strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno všichni jen šeptají, a dívčin svět se rázem převrátí vzhůru nohama.

Tato kniha je spoustou lidí hodnocena jako velmi dojemný příběh, který vás chytí za srdce svou až příliš realistickou tématikou a smutným příběhem s vážným problémem jménem AIDS.
Já jsem si tuto knihu ovšem nepořídila kvůli tomu, že bych se chtěla dojímat nebo tak něco, vzhledem k tomu, že mě dojme jen málo co, tak jsem hned věděla, že s tímhle u mě kniha neobstojí. Pravý důvod mé koupi této knihy byla nádherná obálka a přímo poetický název, při kterém mé srdce přímo plesalo. Samozřejmě, že jsem si četla o čem kniha je a tématika mě přímo nezaujala, ale zkrátka jsem tuhle knihu mít doma musela.

Celkový děj celé knihy mě zaujal i se svými postavami, řekněme, že to pro mě byl takový příjemný návrat do reality od všech těch fantasy a dystopií, které jsem četla.
Nicméně i tato kniha měla své mouchy a svůj prvoplánový účel dojmout mě dle předpokladů nedokázala.... no nevadí, řekla bych, že to bude spíš mnou....
Ale takový trochu větší problém jsem měla s hlavní hrdinkou a její osobností jako celkem, nesedla mi její povaha, která se sice v mnoha ohledech podobá té mé, ale přesto něco mi tam vadilo a její řekněme lehce netypické vztahy ke strýci a potom k Tobymu, no řekněme že tohle zrovna není můj šálek kávy. Ale i tohle jsem dokázala překousnout a ponořila jsem se do děje, ale i když se to může zdát jako poměrně těžké čtení s vážným tématem, tak já jsem jí přečetla poměrně rychle a stránky mi doslova utíkaly před očima...
Velkým plusem a nejsympatičtější postavou pro mě byl Toby, kterého jsem ve všech směrech obdivovala, ale vážně ne tak jako June..., ale i tak, i když jsem ho měla vážně ráda, tak jsem tu slzu na konci neuronila.

Takže knihu bych zhodnotila jako takové průměrné oddychové čtení, zkrátka mě ničím neuchvátila ani nedojala a tak jí uděluji 3 hvězdy a asi se zase raději vrátím k fantasy.....

PS: vážně bych chtěla vidět ten obraz :-D

Komentáře (0)