Štěstí a láska čeká ve Francii

recenze

Dívka Patricia se rozhodne po ukončení studia odcestovat do Francie. Poznává zemi, zdokonaluje se ve francouzštině, učí se vařit francouzské speciality a v neposlední řadě se vrací k malování obrazů. Při svém objevování pozná mnoho úžasných lidí a dokonce se nechá vlákat do osidel lásky. Vydrží však její láska životní zkoušky?

"Abych se s krajem, kde jsem strávila několik překrásných týdnů, důstojně rozloučila, jela jsem pomalu pobřežní cestou přes Cassis, kde jsem se zastavila na vysokých strmých útesech nad mořem. Vyšplhala jsem na laciotatskou skálu, za niž každý den zapadá slunce. Věděla jsem, že tu nechávám kus srdce."

Tento román pro ženy představuje velmi pohodové čtení. Připomíná pohádku o dívce, které se daří vše, na co sáhne. Cestuje sama cizí zemí, potkává mnoho milých lidí. Dívka nemá nouzi o práci, ani o peníze. Shoda náhod přivede mladé ženě do cesty i dokonalého prince.

Příběh mi nepřišel úplně špatný. Líbilo se mi, že se dívka nebála plnit si své sny. Bavilo mě poznávat s Patricií nová místa a zkoušet si různorodé letní brigády. Seznámení s partnerem bylo neotřelé. Zápletka s rodinným tajemstvím román příjemně osvěžila. Hlavní hrdinka si samozřejmě prožila i zlé časy. S pomocí dobrých přátel a milující rodiny vše nakonec zvládla.

Vyprávění se odehrává během několika let. Spisovatelka si dala záležet na dokonalém popisu okolí. Kolikrát jsem měla pocit, že jsem také v domě u moře s Patricií a jejími přáteli. Oživily se mi vzpomínky na vlastní šťastné chvíle prožité u moře. Láska, slaná voda, písčité pláže, místní trh, vynikající jídlo z darů moře a skvělé víno…

Jediná věc mě na románu docela mrzela. Spisovatelka se vyhnula jakémukoli popisu projevu lásky. V knize čtenář nenarazí na žádnou vášnivou scénu, romantická gesta, ani nenahlédne hlavním protagonistům do ložnice. To vrhá na celkový dojem z knihy značný stín. S autorkou Alenou Jakoubkovou jsem se setkala poprvé, nedokážu tedy posoudit, zda je i její předešlá tvorba podobného vzezření.

V první polovině knihy mě také překvapil minimální počet dialogů. Hlavní postava se se čtenářem dělila především o své myšlenky a zážitky z cest.

Knihu nezatracuji, hodnotím ji zlatou střední cestou. Po náročnějších knihách jsem s ní našla přesně to, co jsem hledala. Odpočinkové čtení, které nenudí. Téma se mi líbilo, jen bych celý příběh okořenila špetkou vášně a zařadila gesta čerstvě zamilovaných. Přeci jen jde o román pro ženy.

Komentáře (0)