Stáří dává druhou šanci

recenze

Domníváte se, že ve stáří nelze začít nový život? Pokud ano, tak Vás tento titul přesvědčí o opaku. Hlavní hrdina knihy „Druhý život pana Roose“ od Håkana Nessera bilancuje svůj život a ohlíží se do své minulosti. Pravda, s tím co vidí v rámci své retrospektivy, není nijak extra spokojen.
Ante Valdemar Roose vede svým způsobem jednotvárný život. Rodina, zaměstnání a vyhovuje mu klídek a pohoda. Jeho stereotypní bytí naruší až výhra v loterii.
Místo, aby se o výhru podělil s manželkou a dětmi, což by se dalo od ženatého muže od rodiny čekat, on si kupuje domek v lese, kam sám utíká.
Když se neozývá své rodině, jeho žena má předtuchu, či se mu něco nestalo a role v příběhu se ujímá kriminální inspektor Gunnar Barbarotti.
Vedle příslušníků rodiny Valdemara se dostává do popředí i Anna Gambonská, drogově závislá žena, která utekla ze své kliniky. Mezi těmito zdánlivě odlišnými lidmi, už jenom věkově je dělí čtyři desítky let, mezi nimi vzniká specifické přátelství. Žijí ve svém nově vytvořeném světě.
Mně osobně tento román spíše připadal jako filozofický nebo psychologický než krimi. Určitě většina z nás si klade někdy otázky o smyslu vlastního bytí, o smyslu života. Naplňuje nás naše práce? Jsme spokojeni s naší rodinou a vztahy?
Dějová linie je oživena dialogy, které mají smysl a baví. Chybí sice gradující napětí, ale zase na druhou stranu, nemusí mít všechny krimiromány stejnou strukturu. Zde se dostává kategorie kriminální thriller na okraj. Tempo knihy je spíše uvolněné a pomalé, přesně v souladu s hlavním protagonistou. Síla knihy spočívá ve vývoji pana Roose a už méně ve vlastním kriminálním případě. Lze říci, že značná část románu je o neobvyklém přátelství dvou lidí, kteří si navzájem dávají přesně to, co jim v životě schází a dochází tak k určitému naplnění jejich bytí. A je krásné najít cestu v přátelství ...

Komentáře (0)