Staré odrůdy

recenze

Staré odrůdy vás zasáhnou, usadí se někde hluboko a budou ve vás rezonovat ještě dlouho (aniž byste to zpočátku čekali).

Je to komorní příběh dvou křehkých žen, které se potkaly úplnou náhodou. Jedna toho má hodně za sebou, druhá ještě hodně před sebou (anebo je to naopak?). Obě jsou ve svých životech ztracené, obě tápou, obě se snaží vymanit ze svých okovů. A právě ono náhodné setkání se stane bodem zlomu v životě každé z nich.

Příběh má skvěle vystavěnou kompozici. Životní osudy obou žen jsou zpočátku odhalovány jen v náznacích a vy si domýšlíte, pak již tušíte a nakonec do sebe vše zapadne a vy cítíte určitou melancholii, dojetí, ale taky hřejivý pocit, což může působit poněkud zvláštně, ale je to tak.

Staré odrůdy jsou nádherné čtení plné chutí a vůní, během čtení totiž máte pocit, jako byste na statku byli taky, jako jbyste hrušky sami ochutnávali, jako byste se sami nadechovali čerstvého vzduchu babího léta. Tak barvitě a sugestivně autor píše.

Zkrátka a dobře Staré odrůdy jsou moje nová knižní láska. Pokud jste ji ještě nečetli, už to déle neodkládejte, o tohle nechcete přijít! A klidně za ni dám ruku do ohně.

Komentáře (0)