Já a moje pocity.

recenze

Nevím, jak to máte vy, ale já sama občas mívám problém vyznat se ve svých pocit a poté, co přišly děti, mám občas problém je i ukočírovat (a to jsem se vždy považovala za poměrně vyrovnaného člověka). A co teprve děti, že jo?

Ony se teprve učí poznávat vlastní pocity, pojmenovávat je, pracovat s nimi, a když už to vypadá, že se v tomto pocitovém labyrintu začínají orientovat, narazí na pocity někoho jiného a zjistí, že je potřeba na ně brát ohled. Často do sebe pocity lidí narážejí, jindy dojde k vzájemnému nepochopení, a to jen proto, že nejsme zvyklí o nich mluvit, připustit si je, či je dokonce přijmout.

A přesně tohle je téma knihy Já a moje pocity. Obsahuje 30 krátkých příběhů, které jsou dětem velmi blízké z jejich každodenního života. Každý příběh pracuje s pocitem (či souborem pocitů), navádí k tomu, abychom s pocity pracovali, vypořádávali se s nimi, k čemuž přispěje i aktivita za příběhem - někdy je výtvarná, jindy rolová či pohybová, podněcuje k zapojení fantazie, učí pracovat s řečí těla i mluveným slovem.

Jen bych chtěla upozornit, že kniha je primárně určena pro práci v kolektivu (mateřské školy, 1. stupeň základní školy), ovšem s drobnými úpravami (často i bez nich) jsme si ji užili i sami doma. Příběh s aktivitou nám navíc často posloužil jako odrazový můstek pro další povídání.

Za nás moc povedená kniha pro děti od 4 - 8 let.

Komentáře (0)