Stačí jedno špatné rozhodnutí

recenze

Láska je zvláštní věc. Neodvratitelná. Měnící se. Neustále se rozvíjející, stejně jako okvětní lístky květin. A tak, i když se Dickův život zdá být perfektní, nedokáže si pomoct, než aby nepodlehl i jí. Nicole. Lásce. Dvěma odlišným slovům, které v sobě mají přeci tolik společného. Jenže všechno má i svůj konec. A tak se jeho život brzy převrátí vzhůru nohama.

Fitzgerald je jedním z mých oblíbených spisovatelů vůbec, proto bylo nové vydání knihy Něžná je noc, naprostou nutností, kterou jsem si nemohla nechat ujít. A jsem za to ráda. Ze čtení této knihy jsem získala něco jedinečného, co se neodmyslitelně vrylo do mého srdce.

Pokud nepatříte mezi čtenáře, kterým nevadí zapamatovat si řadu jmen, pravděpodobně budete mít při čtení velké problémy. Protože postav, které se v knize pravidelně objevují, je spousta a je opravdu těžké vzpomenout si při čtení na někoho, kdo se v ději krátce mihl v prvních kapitolách.

Začátek dějové stránky knihy se točí kolem života mladé Rosemary, herečky, která přijela do francouzské riviéry a s naprostou lehkostí vstoupila do kruhu místní smetánky. Díky ní se čtenáři otevře úplně nový svět, ve kterém se má přímý pohled do vyšší společnosti z 20. let minulého století, ale zároveň i poodhaluje další vedlejší linku, která se zabývá mladým psychiatrem Dickem a jeho manželkou Nicole. Ukazuje se, že ne všechno je ve skutečnosti takové, jaké se zdá.

Ačkoliv jsem si naprosto zamilovala samotnou myšlenku, námět této knihy, její zpracování je bohužel horší. V knize se nacházejí neskutečně matoucí časové posuny, některé scény jsou přeplněné zbytečnými rozhovory a jednotlivým zvratům v příběhu zkrátka chybí jakékoliv logické okolnosti. To platí například právě u romantické zápletky, kdy je hlavní hrdinka schopná zamilovat se tou nejhlubší láskou do někoho na první pohled, nehledě na to, že ani neví jeho jméno.

Fitzgeraldův styl psaní je asi tak proměnlivý, jako aprílové počasí. V jednu chvíli je schopen popsat něčí oči pěti podstatnými jmény, jindy tak šetří slovy, že ani nemůžete pochopit, co se vlastně stalo. A je nutné s tím počítat, pokud si tuhle knihu chcete přečíst. A to samé platí i u jednotlivých scén. Ačkoliv některé scény napsal opravdu bravurně, v jiných se jeho myšlenky rozutekly do závratných konců, které čtenář nemá šanci pochopit, protože věci nerozepisuje příliš do hloubky. Právě tohle, styl jakým je kniha psaná, je její největší slabinou, ale zároveň i předností, neboť jí význačně odlišuje od děl jiných klasických autorů. Na druhou stranu, pro čtenáře existují pouze dvě možnosti, jak tenhle styl vnímat. Buď si jeho styl psaní zamilujete, nebo ho budete do poslední strany z hloubi srdce nenávidět. Nic mezi tím.

Něžná je noc bych doporučila především starším čtenářům, ať už kvůli způsobu, jakým je kniha psaná, nebo kvůli námětu, který nemusí každého mladšího čtenáře zaujmout. Pokud nejste přílišnými fanoušky románů, které sledují lidské životy, tahle kniha určitě nebude pro vás. V opačném případě vám ji ale s radostí doporučím.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)