Spisovatelský trojúhelník

recenze

Když si spisovatel zvolí za hlavní postavy své knihy spisovatele, jež píší o spisovatelích, či do jisté míry o svém alteregu, je to dost zamotané. Když se však tito autoři začnou jeden po druhém ztrácet, vypadá to jako zatraceně zapeklitý úkol. Ten musí v nové knize švédského autora Hakana Nessera s názvem Šachy pod sopkou opět vyřešit komisař Gunnar Barbarotti.
Kniha začíná ukázkami z rozepsané knihy spisovatele F. J. Lundeho s názvem Autorovy poslední dny a smrt, do níž Lunde vtiskuje svou vlastní osobu. Popis toho, co zažívá ve skutečnosti, že ho někdo pronásleduje, se střídá s obdobným popisem života fiktivní postavy Franzéna, až do okamžiku, kdy Lunde po setkání se svými čtenáři zmizí. Stejný osud potkává o něco později i básnířku Mariu Greenovou, která taktéž zmizí po vystoupení v čtenářském klubu.
Kniha je rozdělena do osmi částí, z nichž ty první působí docela chaoticky. Nesserovo vložení textu do textu mě ze začátku zmátl, tápala jsem a ztrácela se mezi fikcí a skutečností. Stejně tak i Barbarotti tápe a netuší, kde začít a hledat, když po zmizelých autorech zůstávají pouze části textů a hromada otázek. Když však o několik měsíců později zmizí i známý kritik Jack Walde, osy všech tří osob už se začínájí protínat a postupně naznačují směr, kde pátrat. Barbarotti s Backmannovou jdou po tzv. zúžených stopách, tedy kdy a kde se mohli všichni tři potkat a co mají společného, což je přivádí do Kodaně a k důležitému svědkovi. Bude to však k něčemu? Jsou zmizelí autoři dávno mrtví nebo je únosce někde drží a budou nalezeni včas?
Nesser nám po předchozím, za mě ne zcela povedeném dílu, servíruje námětově originální a velmi čtivý příběh, či případ chcete-li, a s ním i další střípky ze života komisaře Barbarottiho. Jeho povahové rysy, ale i pocity umí Nesser vykreslit takovým způsobem, že můžeme úplně cítit tu beznaděj, kterou Gunnar prožíval, když se tento nevyřešený případ táhnul a už bylo více než pravděpodobné, že nevyřešený zůstane.
Celkově jsem měla při čtení dojem, jako bych postavy už znala, a i fakt, že je příběh zasazen do současnosti, do jejích aktuálních problémů s pandemií koronaviru, mě vtáhlo do děje mnohem lépe než jiná díla ze série. Jediné, co musím vytknout, je uspěchaný konec. Když vezmu v potaz, jak zdlouhavý má začátek, musíme se prokousat všemi texty zmizelých autorů, přemýšlíme s Gunnarem, Evou a ostatními nad možnými hypotézami, a najednou bum - tady je vysvětlení. Má to zbytečně rychlý spád a osobně jsem si to musela přečíst dvakrát za sebou, abych si to všechno poskládala a zapřemýšlela. Každopádně jsem do poslední chvíle netušila, kdo za tím vším stojí a v tomto mě Nesser dosti překvapil. Určitě jedno z nejlepších děl.

Děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Komentáře (0)