Špionážní thriller u večeře

recenze

Všechny staré nože (2015) 4 z 5

/ Babouš

Takovouhle knihu jsem ještě nečetl! Pod označením špionážní thriller si většina lidí asi představí knihu s velkým množstvím akčních scén, přestřelek, tajných agentů a ďábelských záporáků. Jde to ale i jinak.

Olen Steinhauer, autor Turisty, ve svém románu Všechny staré nože zvládl vytvořit špionážní thriller, který se bezmála celý odehrává mezi dvěma lidmi během společné večeře. Ve stylu divadelní hry se vše podstatné čtenář dozvídá z konverzace a vzpomínek.

Henry a Celia jsou bývalí agenti CIA, kteří byli svědky katastrofálního postupu proti teroristům na vídeňském letišti před několika lety. Ona chce na všechno zapomenout, ale s Henrym se schází, aby se zbavila nočních můr, které ji trápí. On chce najít pravdu, i za cenu toho, že bude bolet.

„To všechno – Vídeň, CIA, věci, které jsme tam dělali – to tu není. Je to naprosto odlišný svět.“
Odmlčí se, a tak říkám, „A?“
„A takhle já to chci, Henry.“

Jako předkrm se podává přetvářka. Hlavním chodem je lest a jako dezert hezky odleželé bodnutí do zad. Je libo na pití pořádně vychlazenou sklenici zrady?

Jestli jsem knihu přirovnal k divadelnímu dramatu, je nutno podotknout, že herecké výkony jsou skvělé. Herci své role starých přátel hrají na jedničku. Teprve postupně vychází najevo, že s tím vřelým vztahem to není zas tak horké. Přetvářkou se snaží skrýt své skutečné úmysly, jimiž je vyřizování starých účtů.

Síla téhle knihy tkví skutečně v dialozích a v pečlivě vykreslených charakterech a jejich společné minulosti. Myslím, že Steinhauerovi se povedlo napsat něco zcela mimořádného a originálního. Špionážní thriller (bohužel s několika klišé momenty, ale ty holt k tomuto žánru patří jako martini k Jamesi Bondovi) minimalisticky pojatý téměř jako divadelní drama.