Spící město je strašidelným místem pro všechny děti

recenze

Spící město (2021) / louluk
Spící město je strašidelným místem pro všechny děti
Román Spící město od Martina Vopěnky vyšel poprvé již v roce 2011. Po deseti letech jsme se díky filmovému zpracování dočkali i nového knižního vydání s filmovou obálkou pod nakladatelskou značkou Pikola.

Spící město jsem samozřejmě registroval již dříve, ale vzhledem k obrovskému množství každodenně vycházejících nových knih jsem se k němu dostal až nyní.
Může za to i stejnojmenný film, který se podle mého soudu opravdu povedl. Oproti knize nabízí jen drobné ústupky, ale hlavní podstata všeho zůstala zachována. A některé herecké výkony byly opravdu skvělé.

Ale zpět ke knize. Příběh se začíná odehrávat ve chvíli, kdy čtyři sourozenci, nejstarší Kryštof, dvojčata Ema a Kristýna a malý Samuel, nemohou probudit tatínka ani maminku. Brzy se dozvídají, že do spánku upadli všichni rodiče. Díky tomu budou muset brzy řešit problémy s jídlem a celkovou stoupající agresivitou ve společnosti. Malý Samuel je navíc unesen neznámým mužem, a proto se ho zbývající trojice vydává zachránit.

Musím se přiznat, že se mi líbí už samotný ústřední nápad. Nejedná se sice o nic vyloženě originálního (šípkových růženek už jsme tu měli více), ale v tomto případě se dějová linka více než na problém s usnutím soustředí na cestu nespících dětí.

Hlavní hrdiny jsem si přitom vesměs oblíbil. Líbila se mi jejich starostlivost o mladšího brášku a vytrvalost v pátrání, přestože jim osud do cesty přinášel překážky. Zároveň jsou to však stále děti, mají strach o sebe i rodiče a musejí se vypořádávat se složitostmi stávající situace.

Kniha by se určitě dala zařadit do žánru young adult nebo prostě jako literatura pro mládež. Je napínavá, chvílemi až trochu temná. Vedle pátrajících sourozenců totiž můžete sledovat i osud jejich malého brášky, který není zrovna růžový. Pod dohledem únosců je vystaven náročným podmínkám, ale povětšinou se chová velice statečně.

Velice zajímavý je i náhled na chování zbylých dospělých, jejich proměny a snahy zneužít nových poměrů. Některé postavy jsou až děsivé. Někdy jim jde o finanční zisk, jindy mají daleko zlověstnější cíle. Tomu všemu musejí navíc čelit čisté dětské duše, naprosto nechápající takové zlotřilé chování.

Jak už jsem napsal, většina vyprávění se věnují pátrání po zmizelém klukovi. Spánek rodičů je sice občas připomenut, ale zároveň je tak trochu odsunut na vedlejší kolej. Na konci prvního dílu série navíc dochází k zajímavému zvratu, po němž všichni očekávají, jak to vlastně bude pokračovat. Zjistíme, proč všichni rodiče usnuli? Během prvního dílu je vysloveno několik teorií. Jedná se o boží zásah, útok mimozemšťanů nebo novou zákeřnou nemoc?

Spící město je stále tím románem, který by i po deseti letech od vydání mohl oslovit nejedno nového čtenáře. Velkou podporou mu v tom samozřejmě bude i samotný film, snad se dočkáme i zfilmování dílů následujících.

Komentáře (0)

kniha Spící město recenze