Španělská chřipka ve Philadelphii

recenze

Sběratelka sirotků (2021) / knihovnička007
Španělská chřipka ve Philadelphii
Rok 1918, končí velká válka. Lidé se ve Filadelfii radují, že se blíží konec války. Bohužel netuší, že to, co se objevilo ve městě, může být mnohem horší než válka, která se Američanů dotkla jen málo...
Pia je nejstarší dítě rodičů, kteří se do USA odstěhovali z Německa. Otec odešel do války bojovat a Pia žije s matkou a dvojčaty v malém bytě, snaží se přežít, jak se dá. Matka donutí jít Piu na oslavy, i když ví, jak její dcera nesnáší doteky ostatních... Třináctiletá dívka cítí, že je něco velmi špatně, nejraději by utekla, ale matka jí to nedovolí...
Po pár dnech je jasné, že oslavy odstartovaly něco, co si nikdo do té doby nedokázal ani představit... lidé bez rozdílu věku rasy nebo pohlaví umírají, infekce se šíří a nikdo si nemůže být jistý. Lidé se bojí jezdit v hromadných prostředcích a mají být doma. V malých bytech, kde se tísní mnohdy i několik rodin pohromadě, často i bez jakýchkoliv oken, bez světla. A blíží se zima. Chybí naprosto vše a lidé se bojí vycházet.
Autorka třináctileté Pie tedy pěkně naložila... to, co musela přežít ona, by nedokázali přežít ani někteří dospělí, natožpak mladá dívka. Celou dobu pak žije s vědomím viny, trápení a výčitek.
Na druhou stranu dospělá žena, ze které se „vinou“ osudu stane netvor. Napadla mne dokonce i myšlenka, že Hitler by z ní měl radost...
Oceňuji, že autorka střídala vyprávění ohledně Pii i Bernice. Tu zlobu a nenávist, která v Bernice krystalizovala, až se z ní stala taková bestie, která se neštítí vůbec ničeho. Jsem ráda, že v dnešní době, ve které se vše zapisuje a kontroluje, něco takového není možné. Ale nechápu, jak může přijít někdo jen tak, vybere si dítě a odvede jen proto, že má správné oblečení?? Nikdo si nic neověřoval, nezapisoval. Vše jen na „dobré slovo“. Žádná zodpovědnost, navíc žádná laskavost sester vůči dětem, které přišly o všechno a jsou vydány na milost ženám, které daly slib Bohu.... a věta, že děti pykají za chyby svých rodičů mne opravdu dostala. Za co pykaly? Že rodiče onemocněli? Hnus velebnosti.
Čtení mne chytlo a nepustilo. Občas byly pasáže, kdy mi bylo hodně úzko. Jako matka jsem některé věci nepobírala a bylo mi z nich opravdu těžce. Jak mohou dospělí takto ničit děti? Proč? Nedokážu si představit ty desítky, stovky, tisíce sirotků, kteří žili v neskutečných podmínkách. A bohužel se to opravdu dělo, není to žádný výplod autorčiny fantazie, o to je to horší...
A rozdíly mezi těmi, kteří neměli vůbec nic a mezi těmi, kteří měli štěstí. Děti chudých rodičů, kteří nikdy neměli plné bříško, byla jim zima a jejich rodiče byli zoufalí, jestli budou mít zítra své potomky čím nakrmit...
Pro rodiče to určitě není jednoduché čtení. Hodněkrát jsem během čtení porovnávala španělskou chřipku s covidem. Začátky naprosto stejné, kdy se vůbec nic nevědělo, přes karantény, roušky, zavřené obchody, školy a divadla. Na rozdíl od nynější doby tehdy neměli lidé kromě těch nejbohatších možnost nechat si nakupovat a jídlo si nechat dovážet, nemohli si pracovat z domu, bavit se s příbuznými po telefonu a dívat se na televizi. Mnohdy byty (bez oken!!) praskaly ve švech, chřipka se nekontrolovatelně šířila, mrtvoly neměl kdo odvážet...
Doporučuji alespoň část knihy přečíst těm, kteří nadávali na covid, že nemohou do kina nebo restaurace...
Pro mne Pia úžasná hrdinka, která musela žít s pocitem viny a hodně za to zaplatila...
Bernice... takhle se rodí psychopati, vrahové?
Jsem hrozně ráda, že se mi kniha dostala do ruky, byla to má první kniha autorky a určitě ne poslední

Komentáře (0)

kniha Sběratelka sirotků recenze