Smutná výpověď o samotě a umírání

recenze

Pravidla směšného chování (2010) / honZic

Kniha prozaika Emila Hakla není tím, v co napovídá její samotný název. Pravidla směšného chování nejsou knihou směšnou a vtipnou. Autor jemně ironizuje směšným chováním chování zvláštní, které je v každém z nás, a kterému se nějakým způsobem nikdo nevyhneme.

Laureát Ceny Josefa Škvoreckého a Magnesii Litery napsal smutnou novelu plnou všech ingrediencí jeho dřívějších knih. Atmosféra rozpadu, vnitřní i vnější apokalypsa, která by se mohla nazývat i směšností, se v této autorově knize ozývá mnohem naléhavěji.

Jak jsme u próz Emila Hakla zvyklí, jedná se opět o vyprávění z pozice subjektivního vypravěče v první osobě. Reální hrdinové Haklových příběhů nejsou vlastně ani ničím specifičtí. Žijí skutečné současné životy inspirované životy skutečnými. Někdy nemůžeme mluvit pouze o inspiraci, jelikož se jedná o přesný popis.

Stejně jako u jeho nejvíce oceňovaného textu O rodičích a dětech se jedná o tytéž hrdiny. Ovšem protentokrát v naprosto zásadní životní situaci. Pryč jsou procházky po Praze, při kterých si hlavní hrdina vypráví s otcem zážitky z dětství, se ženami, s dětmi a „rodičovsky“ se přou o „banálních“ otázkách. Jak jsem již předestřel v názvu recenze, v této knize je plno samoty a také jedno umírání. Jedinou cestu, kterou v této novele podnikne hlavní hrdina se svým otcem je cesta do nemocnice. Cestu zpáteční už ovšem spolu neprožijí. Scény návštěv umírajícího otce jsou nejsilnějším momentem celé knihy.

Hrdina knihy a zároveň alter ego samotného autora bilancuje nad svým životem. Uvědomuje si chyby a připomíná si ty nejkrásnější okamžiky, které jsou povětšinou spojené s otcem. Nejdůležitější je v knize samota. Ta prostupuje celou knihou a zařezává drápky do vnímání světa všech zúčastněných v příběhu. Po dočtení knihy si čtenář uvědomí, že i on pociťuje na svém těle alespoň jedno její škrábnutí.

Emil Hakl napsal silnou výpověď muže, který i přes to, že nemá nic, ztrácí i to. Jedná se o příběh plný smutku, stesku a samoty. Příběh, v němž se literární fikce snoubí s realitou. Díky údernému stylu podobnému hospodským rozhovorům je čtenář vtažen do příběhu velice rychle a je schopný s hrdinou vnitřně prožívat jeho vyprávění.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---