Smrt v sutinách

recenze

Je to již potřetí, co se setkáváme s komisařem Carterem a inspektorkou Campbellovou (i když já se s nimi setkávám teprve poprvé) a řešíme další případ vraždy.

"Nevěděl jsem, co na to říct. Potom se tam nečekaně objevila ta stará semetrika Muriel Pickeringová a na vodítku táhla psa s vypoulenýma očima a křivýma nohama. To psisko vypadalo jako Muriel."

Příběh začíná požárem v sídle Key House, který z okna pozoruje věčný stěžovatel Rogger Trenton. Mohl to být on, kdo založil požár? Gervase nikdy neměl v oblibě a Key House mu byl trnem v oku. A co taková Muriel Pickeringová? Byla by toho devětapadesátiletá zahořklá ženská, která žije pouze se svým psem Hamletem, schopna? Svou nenávist k Gervasovi přeci jen neskrývá. Kit Stapletonová by k tomu taky měla důvod. Anebo Gervase Crown opravdu nechal podpálit své sídlo sám? A tak bych mohla pokračovat dál a dál a vyjmenovat skoro všechny postavy v knize. Protože většina obyvatel by nějaký ten motiv měla.

"Vy jste ta policajtka inspektorka. Viděla jsem vás u toho požáru." "Máte pravdu paní Pickeringová." "Slídíte tu kolem, co?" pokračovala Muriel bez jakéhokoliv respektu. "Však vás platí za to, abyste kladli otázky a strkali nos do cizích věcí."

Hlavní hrdiny Iana a Jess jsem si opravdu oblíbila, byli mi velmi sympatičtí. Ianova dcera Millie byla příjemné zpestření v knize. Taková rozumbrada, kterou bych tipovala tak na pět až šest let, rozhodně ne na deset. Ale nejvíce jsem si z celého příběhu oblíbila Petru, dívku upoutanou na invalidní vozík. I přes neštěstí, které ji potkalo, měla v hlavě vše srovnané, nikoho neobviňovala a na každém hledala jen to dobré.

"Jess proklínala tu chvíli, kdy Ianu Carterovi kývla na jeho pozvání k Monice Farrellové. To dítě bylo horší než španělská inkvizice. Nejvyšší čas to zarazit. Kdyby mohla, roznesla by ji Millie na kopytech."

Kniha se četla velmi dobře, kapitoly byly možná trochu delší, ale každá končila tak, že jsem měla potřebu číst dál. Příběh má jednoduchou zápletku, nic složitého. Na začátku se stane vražda, hlavní hrdinové musí zjistit vraha a dostat ho za mříže, takže začíná smršť otázek a vyšetřování. Líbilo se mi, že každý měl nějaký motiv a já skoro až do konce nevěděla, kdo je vrahem. Autorka postavy vykreslila opravdu dobře.

"Zatím nejsme u soudu," odsekla Jess. Nedalo se popřít, že Gervase Crown má zvláštní schopnost někoho naštvat a zároveň být sám naštvaný."

Pokud máte rádi detektivky, kde se autor nezabývá detaily vraždy, nepopisuje dopodrobna, jak vypadala oběť, chcete příběh, u kterého si odpočinete a nemusíte moc přemýšlet, tak Smrt v sutinách je skvělou volbou.
Samozřejmě pokud jste četli Bláto a mršiny a Trosky, což jsou první dva díly s komisařem Carterem a inspektorkou Campbellovou a knihy se vám líbili, tak není co řešit. A pokud jste jako já? Nevadí, třetí díl se dá číst i bez znalosti prvních dvou. Ale já už teď vím, že si je připíšu na seznam knih, které si chci pořídit.

"Okamžitě jim to řekni!" poručila jeho matka. "A jestli ti potom bude někdo vyhrožovat, řekneš jim, že si to s nima vyřídím já!" Narovnala se, založila ruce přes lakovanou kabelku a klidným zrakem pohlížela na policisty. "Vážím skoro metrák a z boje utíkat nebudu."

Já tímto děkuji nakladatelství MOBA za zaslání recenzního výtisku.

Přiznávám, sarkastické poznámky Gervase jsem si užívala :-)
Mějte se krásně.
Pary

Komentáře (0)