Šmírák

recenze

Víš, kdo se dívá? (2020) / a.k
Šmírák
Spící osamocená žena v pronajatém pokoji … černá postava skrývající svou tvář … nůž, který je záhy zbrocený ženinou krví … třesk … rozbitá kamera … konec záznamu.

Schanamorské chaty leží mimo obydlenou oblast a nejsou právě vyhledávaným cílem turistů. Právě sem se vypraví slavná irská bloggerka a instagramová hvězda Natalie. Nepřivádí ji sem ale dychtivost po neotřelých fotopříspěvcích pro své fanoušky, chce si zde ověřit nově zjištěná podezření. Potřebuje nalézt důkaz.

Audrey vystudovala vysokou školu, která jí zatím k ničemu není, píše pro on-line noviny nezáživné příspěvky a právě ztratila podnájem. Svůj život si představovala jinak, ale doposud nedostala příležitost, kterou by popadla za pačesy. Napsat medailonek o zmizelé instagramové hvězdě Natalii je pro ni první velkou výzvou. Článek vyvolá zcela nečekanou odezvu. I přes zákaz šéfa se rozhodne pátrat po zmizelé ženě na vlastní pěst a napsat velkou reportáž, ve které by přišla se vzrušujícím odhalením. Naráží na velmi zneklidňující stopy.

Autorka začala knihu brutální vraždou ženy. Ale tento okamžik je vlastně středem celého příběhu. Vražda byla zachycená na video a právě přehrávání video záznamů tvoří strukturu celé knihy. Jenže to není tak jednoduché. Obrazový záznam autorka předkládá čtenáři na přeskáčku, kousek přetočí dopředu, vrátí se na začátek, hned zase dozadu a stále tak neuspořádaně dokola. Tempo vyprávění tak získává sympatickou rychlost. Jednotlivé videosekvence jsou označeny i časovým údajem. Ale pozor. Čtenáři k orientaci moc nepomohou. Každá část totiž skrývá pohled jiné osoby. Upřímně jsem byla na počátku knihy zvoleným stylem nadšená, říkala jsem si: „to tady ještě nebylo“, ale právě tím, že se nejedná o konzistentní videozáznam jednoho příběhu/osoby, měla časomíra záhy spíše rušivý účinek. Takže pokud patříte ke skupině čtenářů, kteří milují v knihách střídání časových a dějových linií, budete nadšení. Ale doporučuji nepřikládat nadpisům s časovými údaji žádnou váhu.

Samotný příběh je zajímavě poskládaný a postupně a pomalu odhaluje i psychologii postav. Brzy začnete zvažovat, zda-li mezi ty podivíny, ke kterým hned v úvodu řadíte bizarního manažera rekreačního resortu, nepřidáte i samotnou hlavní hrdinku Natalii, jejího manžela a další adepty. I přesto, že v knize není mnoho postav, každý tady má nějaké tajemství a není takový, jak se na první pohled prezentuje. K celkovému pocitu tajemna přispívá i chladná atmosféra, která se line okolo Chat Shanamore. Možná právě díky střídmému počtu osob lze velmi brzy spekulovat, kdo je hlavní podezřelý a co je vlastně ve hře. I tak je ale příběh napsaný tak, že chcete zjistit nejen kdo, co, ale taky proč. A to samozřejmě přijde až na úplný závěr.

Knihu bych zařadila mezi psychologické romány s detektivní zápletkou. Příběh s komplikovanými postavami, chladnokrevnou vraždou zachycenou na videozáznamu, prostředí opuštěného rekreačního resortu, to vše mělo potenciál až na pořádné „psycho“. K tomu bohužel ještě chybělo větší napětí. Mě ale bavila ta neutěšenost prostředí s chladem běžícím po zádech při návštěvách turistických chat, vtíravá přítomnost skryté kamery a nevyzpytatelnost postav. Pomineme-li výstřednost způsobu vyprávění, je celý námět vlastně jednoduchým a nenáročným čtením, které dokáže zaujmout právě svou jedinečnou atmosférou.

Komentáře (0)

kniha Víš, kdo se dívá? recenze